Blog ze Stromovky: Skvělý Marcora, smolná čtyřhra a bojovník Veselý

Počasí se dnes konečně umoudřilo, tropické teploty polevily a já jsem se proto znovu vypravil na turnaj Prague Open do pražské Stromovky. Dnešní den byl opravdu zajímavý - dopolední zápasy nebyly z mého pohledu tak atraktivní, takže jsem se do areálu TK Sparta Praha vydal až na odpolední program.

Hned první utkání, na které jsem vlastně původně ani nechtěl jít, mě velmi mile překvapilo. Jednalo se o zápas, v němž proti sobě stáli Švýcar Henri Laaksonen a Ital Roberto Marcora. Zajímavé je, že čtyřiadvacetiletý Marcora musel v Praze hrát kvalifikaci, neboť je momentálně až 305. tenistou světa. Je to hráč, který zatím objíždí spíše turnaje Futures a občas si zahraje challenger. Jeho oblíbeným povrchem je antuka, což je zřejmé i z jeho výsledků - letos na ní vyhrál tři turnaje Futures v řadě.

Dobrou formu si přivezl i do Prahy, kde bez problémů a bez ztráty setu postoupil do hlavní soutěže, v úvodním kole si poradil s domácím Jaroslavem Pospíšilem a v dnešním utkání s Laaksonenem jasně dominoval - bylo na něm vidět, že si hru užívá, ničil soupeře agresivní hrou a hlavně i dobrým pohybem. K tomu všemu na mě udělal dojem i po lidské stránce, přišlo mi, že se chová naprosto profesionálně, mile a sympaticky.

Následující utkání bylo pro všechny přítomné velmi zajímavé - šlo totiž o čtvrtfinále čtyřhry, kde proti sobě stanuly dvojice Jaroslav Levinský a Lukáš Dlouhý a proti nim Číňané Ze Zhang spolu s Hsin-Hanem. Český pár to měl v zápase poměrně komplikované, oba aktéři udělali dost dvojchyb, přičemž Levinský udělal dvojchybu v tom nejméně vhodném okamžiku - podával za stavu 4-5, stav byl už 40-15, pak ale Češi prohráli dva body v řadě a právě v rozhodující moment za stavu 40-40 udělal Levinský další dvojchybu, která je stála set. I ve druhém dějství pokračovali Češi v poměrně nejisté hře, která byla plná chyb jak od sítě, tak od základní čáry. Číňané hráli aktivněji a působili sebejistěji - vyhráli tedy i druhý set a postoupili už do semifinále. (Ze Zhang včera ve Stromovce porazil Adama Pavláska a zítra si s Kanaďanem Diezem zahraje o postup do semifinále i ve dvouhře.)

Největší trhákem a lákadlem celého dnešního programu bylo utkání mezi druhým nasazeným Jiřím Veselým a Španělem Gerardem Granollersem. Atmosféra byla už od začátku skvělá - Jiřímu fandila naplněná tribuna centrálního kurtu, ale také řada známých osobností, které se objevily na terase klubu TK Sparta Praha - sám jsem z dálky rozpoznal například Kateřinu Neumannovou či bývalého tenistu Jana Kodeše, v hledišti ale nechyběl ani kompletní tým nasazené dvojky - kapitán daviscupového týmu Jaroslav Navrátil, jeho syn a další, přítomen byl také kamarád a spoluhráč z tréninků Adam Pavlásek, který 'pochodoval' po terase a poměrně dlouho telefonoval. Nechtěl bych vidět jeho účet za volání, říkal jsem si v ten moment.

Jiří do zápasu vstoupil poměrně opatrně, španělský hráč s ním delší dobu držel krok a byl to právě on, kdo měl v utkání první brejkové šance - za stavu 3-2 pro Granollerse si na podání Veselého vypracoval 3 brejkboly. V ten moment ale český hráč skvěle zaservíroval a všechny šance nekompromisně zlikvidoval. Po odvrácení posledního brejku si hlasitě zakřičel a bylo na něm poznat, že si říká o podporu diváků, které se mu teď samozřejmě dostálo o to více. Hned v následující hře vzal soupeřovi podání a ujal se vedení, které už si pohlídal. - Ze začátku na mě Jiří působil poněkud unaveně, sám v Praze po prvním zápase říkal, že je nachlazený, proto jsem pomalý start připisoval právě nemoci a v určitých momentech jsem se bál, aby ho to v zápase nějak neovlivnilo.

Druhý set byl hodně jako na houpačce. V důležitých momentech se Veselý hlasitě povzbuzoval a bylo patrné, že nechce hrát třetí set. Z publika se mu dostávalo neuvěřitelné podpory, téměř po každém vyhraném míči se ozýval hlasitý potlesk a výkřiky: "Pojď, dáš to!". Nebylo divu, že po proměnění mečbolu spadl Jiřímu velký kámen ze srdce, od plného hlediště sklidil ovace a potlesk ve stoje a z kurtu tak odcházel znovu s úsměvem na tváři.

Zejména ve druhém setu Jiří často chyboval, pokaždé to ale hlasitě komentoval tak, že téměř nic nevidí. Nejspíš šlo o to, že po celou dobu zápasu na kurt svítlo sluníčko.

Dá se říci, že jsem nemohl ze Stromovky odjíždět spokojenější a musím říct, že dnešní den stál opravdu za to. Počasí bylo mnohem snesitelnější než v úterý a navíc jsem byl svědkem řady skvělých výměn a měl jsem možnost vidět krásný tenis. Tak teď zase v sobotu - semifinále!