Grandslamová vítězka Schiavoneová ve 38 letech ukončila kariéru

Kariéra Schiavoneová trvala od jejího debutu na okruhu ITF v roce 1996 úctyhodných 22 let. Osmatřicetiletá hráčka jakožto první Italka v historii dobyla grandslam, když v roce 2010 po vyřazení Kulikovové, Fergusonové, Na Li, Kirilenkové, Wozniacké, Dementěvové a Stosurové ovládla antukové French Open. O rok později mohla triumf zopakovat, ale ve finále jí porážku oplatila Na Li.

Kromě toho se stala také první italskou členkou Top 5. Na své maximum, čtvrté místo žebříčku WTA, se vyšplhala v lednu 2011. Na konci životní sezony 2010 si zahrála také Turnaj mistryň. Ve své kariéře byla mimo okruh ITF dvacetkrát ve finále a osmkrát byla úspěšná.

Výborně si vedla i ve čtyřhře. V deblových soutěžích posbírala sedm titulů a ještě devětkrát byla ve finále. Na grandslamech se nejdále dostala do finále French Open 2008 po boku Australanky Dellacquaové. Na všech akcích velké čtyřky byla minimálně v semifinále. V deblovém žebříčku byla nejvýše osmá (2007).

V týmových soutěžích pomohla Italkám třikrát k vítězství ve Fed Cupu (2006, 2009 a 2010). Svou zemi reprezentovala i na olympijských hrách v letech 2004, 2008 a 2012, jejím maximem v obou disciplínách bylo čtvrtfinále.

"Srdce mi řeklo, že je čas odejít. Možná vypadám smutně, ale jsem i šťastná. Večer si otevřu šampaňské," řekla Schiavoneová. "Moje kariéra byla báječná, jsem s ní nadmíru spokojená. Sny jsem si splnila," připomněla pařížský triumf a pozici v elitní desítce světového žebříčku.

O svém rozhodnutí uvažovala delší dobu. Pomohlo jí, že už trénuje v Miláně děti a mladé talenty. "A zamilovala jsem si to. Když něco děláte srdcem, vždycky to jde líp," řekla a nastínila, že už má nové plány: "Být trenérkou grandslamové vítězky."