Petr Korda: Jednou se k tenisu vrátím

Byl jste prvním z českých tenistů, který se začátkem 90. let usadil v Bradentonu. A vydržel jste tam dodnes. Jak odsud vnímáte tenis?
„Sleduji ho hlavně díky synovi, s kterým hraji. Obvykle zapnu Tennis Channel a zjistím, jak dopadli čeští hráči. Jinak sám od sebe na kurt už nejdu. Je to hodně let, co jsem naposledy hrál pořádně. Akorát loni jsem si byl dvakrát zahrát s (manželkou) Reginou. Jen tak.“

A jaké to bylo?
„Infarkt jsem nedostal. Raději se ale na někoho podívám já sám.“

Kdo jsou dnešní hráči vašeho srdce?
„Velká čtyřka. Federer, Nadal a hlavně Djokovič a Murray. Na poslední dva se podívám proto, že mi ukážou něco jiného než jenom obranu zezadu. Jinak mě ale inspiruje každý tenisový zápas. Snažím se pořád učit. To ve mně bude vždycky. Vidím tenis jinak než ostatní, jinýma očima.“

Jakýma?
„To si nechám pro sebe. Ale myslím, že jsem to dokázal na Radku Štěpánkovi.“

Co vás lákalo na spolupráci s ním?
„Lákalo, nelákalo... Chtěl jsem zkrátka dokázat, že něco umím a vzal jsem kluka, na kterého by nikdo nevsadil ani korunu. S Radkem jsem neměl dobrý vztah po tom, co vyvedl na lize, ale na druhou stranu měl odvahu, že za mnou přišel. Rok předtím jsem mu už v nějakých věcech poradil. Líbilo se mi, jak se k věci postavil. Náš vztah se vyvíjel, už jsme spolu pak komunikovali.“

V čem je tajemství vašeho úspěchu, že jste Štěpánka dovedl do Top 10?
„Podívejte, dobrý kuchař nikdy nevynáší svoje recepty na michelinské hvězdy. Vždycky jsem měl před sebou určitou etapu. Dostat ho do stovky, pak do padesátky, pak do desítky. Měl jsem cíl udělat ho lepším, než jsem byl já. Co to znamená, to jsem mu nikdy neřekl. A věřím, že kdyby mě víc poslouchal, tak se v té desítce udržel déle.“

Víc poslouchal?
„Víc než na jeho čtyřicet nebo padesát procent. Někdy hrál a dělal naplno dva až tři měsíce, snažil se ze sebe vyždímat, co to dalo, ale pak usnul na vavřínech. Dívám se na to ale tak, že z neznámého kluka se stal hráč světové úrovně a jeden z nejlepších českých hráčů své doby. Byla to příjemná práce. I když se třeba někdy nedařilo, těšilo mě to, i negativní věci mi pomohly. Jsem rád, že jsem tomu mohl být nápomocen, ačkoli jsem na to nebyl sám, byli u toho také Marek Všetíček a Tomáš Krupa.“

Proč jste spolu skončili?
„Já už nechtěl pokračovat. Necítil jsem, že to jde dopředu, že Radek reaguje na moje podněty tak jako dřív. Neumím plavat proti proudu. A věděl jsem, že když na to přijde a bude potřeba pomoci, tak moje rodina, moje děti, hlavně Jessica, budou mít vždycky přednost.“

Musím se zeptat na srovnání tenisu vaší a dnešní doby.
„Myslím, že s novými strunami a balony odešlo z tenisu hodně techniky. Po fyzické stránce se tenis posunul velmi dopředu, ale co do techniky upadl. Proto jsem velký fanda Murrayho a jeho jiného druhu hry, jeho rovných balonů. Pokud jde o styl, podle mého gusta je jasně Federer, stará škola, která dokázala přijmout tu novou, a proto se pořád drží na špičce. Jeho bývalý masér Pavel Kovač si vzpomněl na to, jak jsem u Federera ještě jako juniora říkal, že vyhraje všechny grandslamy. Coby levákovi se mi vždycky líbil Nadal, jak do toho jde. A Djokovič, to je nádhera, jak on udělá dva kroky dopředu a pošle bekhend po lajně, že všichni jenom koukají.“

A co ta vaše doba, jak na ni vzpomínáte?
„Tu jsem miloval, protože tam byli hráči s různými styly. Útočnými jako Sampras, Becker, Ivaniševič, Stich, Edberg, zezadu to hráli Agassi, Courier, Chang a nakonec i já. Jsem na tu dobu hrdý.“

Nelze se nezmínit o prvním vítězství vaší dcery na golfové LPGA, v únoru vyhrála Women´s Australian Open.
„Řekl jsem jí, že dokud nevyhraje tři majory, tak nad ní pořád povedu. (smích) Sama tuhle rivalitu vítá, ve zdravé podobě je hodně důležitá. Ale pokud toho Jessica vyhraje víc, budu jen otevírat dveře radostí a volat hurá. Musí ale na sobě pořád pracovat a čekat na další šanci. Touhle výhrou se dostala do kategorie světových hráček, ale nad tím je ještě další kategorie. Těch, co vyhrály grandslam, v golfu major.“

Celý rozhovor s Petrem Kordou si přečtěte v aktuálním vydání Tennis Areny.