John Newcombe: Já se vrátím

20. 10. 2008, 07:00
Legendy tenisu 0
"Johne, vím, že je to těžké, ale věřím ti." Australský nehrající kapitán Harry Hopman se podíval na devatenáctiletého mladíčka a ještě přidal: "A nečti noviny." "Už jsem je četl, pane." "A co v nich bylo?" "Že nám Kramer znova vzal Davisův pohár, protože přetáhl Lavera k profesionálům."
John Newcombe

"Johne, v tom případě sis taky přečetl, že asi Roda nenahradíš, viď."
"Pane, Laver přece loni vyhrál Grand Slam."

 

John Newcombe
Austrálie, *1944
vítěz Wimbledonu 1967, 1970, 1971, ve čtyřhře s Rochem 1965, 1968-1970, 1974, s Fletcherem 1966
mistr USA 1967, 1973, ve čtyřhře s Rochem 1967, s Taylorem 1971, s Davidsonem 1973
mistr Austrálie 1973, 1975, ve čtyřhře s Rochem 1965, 1967, 1971, 1976, s Andersonem 1973
mistr Francie ve čtyřhře s Rochem 1967
člen vítězného týmu Davisova poháru 1965 - 1967, 1973

Byly vánoce roku 1963 a Američané přijeli do Adelaide bojovat o Davisův pohár. Naposledy ho získali v Brasbane v roce 1958, teď cítili velkou šanci. Vždyť mají v sestavě i čerstvého vítěze Wimbledonu McKinleyho.
Den po Štědrém večeru vylosovali v Adelaide pořadí zápasů. Newcombe nastupuje jako první.
"Je to nekonečná práce," řekl po losování australský kapitán Hopman. "Trénujete, vysvětlujete, jak se dostat do světové špičky, ale pak zjistíte, že peníze jsou přece jen silnější. Všichni australští tenisté mají doma výborné podmínky, ale Kramer nakonec stejně všechny přeplatí. Laver odešel, začínáme znova." Ale pak ještě dodal: "No, nemyslete si, že australský tenis umírá. Přijdeme s novými Lavery, třeba budou ještě lepší."

 

Harry Hopman nikdy nemluvil do větru, teď však v duchu cítil, že lepšího tenistu než byl Rod už Austrálie sotva bude mít. Jako kapitán však musel kolem sebe rozdávat optimismus. "Ano, australský tenis neumírá, přijdeme s novými velkými tenisty."

Tu větu mu po finále novináři několikrát štiplavě připomněli. Už když ohlásil sestavu a dal přednost Newcombovi před Fraserem, ozvaly se hlasy proti. Fraser s Laverem přece loni vyhráli Davisův pohár, v Brisbane jasně porazili Mexiko 5:0. Proč by měl Newcombe dostávat příležitost zrovna v nejdůležitějším utkání sezóny? Ale John už třikrát za sebou vyhrál juniorský šampionát Austrálie, byl vysoký a jeho podání mělo dělovou údernost, tlačil se stále k síti a byl i výborný ve volejích. Po Rosewallovi a Laverovi přišel s větší tenisovou odvahou, a to se Hopmanovi líbilo.

Newcombe tehdy začínal s Ralstonem. Ten už jako osmnáctiletý vyhrál (s Osunou) v roce 1960 wimbledonský titul ve čtyřhře. "Musím útočit, jen a jen útočit," říkal si John sám pro sebe. Ale prohrál první dva sety, kroutil hlavou a v přestávkách mezi hrami poslouchal Hopmana. "Dokud budeš takhle tvrdohlavý a budeš chtít k síti i po nepřipravených míčích, potud budeš jasně prohrávat. Musíš tam jít jen za jistým míčem," zdůrazňoval a John začal stále víc postávat na základní čáře. Najednou bylo vyrovnáno. 2:2! Ale pátý rozhodující set Newcombe uspěchal. Útočil, už se viděl, že pro Austrálii při své premiéře získal první bod v Davisově poháru. Za stavu 5:5 však ztratil dvě hry.

Škodolibí se zaradovali. "Však jsme to říkali, měl hrát Fraser," špitali. Ten po vítězném Emersonově zápase nastoupil ve čtyřhře, Američané však byli lepší. Emerson znovu vyrovnal na 2:2, ale Newcombe proti McKinleymu vyhrál jen první set. Po pěti letech Austrálie ztratila Davisův pohár a všichni začali ukazovat na Hopmana a hlavně na Newcomba.


"Bylo toho na něj hodně," říkali ti, kteří ho omlouvali.
"Brzy, moc brzy dostal příležitost," tvrdila opačná strana. Ale i Newcombe se nechal slyšet. Byl stručný: "Uvidíte, já se vrátím."

Jako by cítil, že příští rok do Clevelandu bojovat o tuto cennou trofej nepojede. Začal se však víc prosazovat ve čtyřhře, jeho jisté voleje u sítě měly navíc sílu. V roce 1963 byl (s Fletcherem) ve finále čtyřhry na mezinárodním mistrovství Austrálie, za dva roky ji pak s Rochem vyhráli. Podařilo se jim to ve stejný rok i v Římě a ve Wimbledonu!

"Chci ale jiné tituly," řekl Newcombe ve Wimbledonu po finále čtyřhry. "Nedostal jsem se ani do čtvrtfinále dvouhry a právě po tom titulu moc toužím. A budu se o něj hodně rvát," dodal pak na tiskové konferenci.

V tom roce se vrátil i do Týmu Davisova poháru. Španělé se Santanou a Gisbertem přijeli bojovat o slavnou místo do Sydney, Newcombe s Rochem porazili Arillu se Santanou ve čtyřhře ve čtyřech setech a Newcombe se pak prvně fotografoval u Davisova poháru jako vítěz. Za rok přijeli do Melbourne k finále Indové, ale pro Johna zase nezbylo místo ve dvouhrách. Znovu jen čtyřhra s Rochem - a jediný prohraný australský zápas ve finále! "Newcombe nemůže hrát v našem týmu dvouhry, vždyť ani psychicky neunesl tíhu takového utkání," napsali odborníci. John se znovu ozval. "Ne, nejsem hráč jen na čtyřhru, uvidíte." A za rok vyhrál Wimbledon!

Byl na světovém žebříčku devátý, ale to mu vůbec nevadilo, aby nenastoupil k ohromnému útoku. Dál vyhrával čtyřhry. Mezinárodní mistrovství Austrálie, Francie, USA, vše s Rochem. A wimbledonská cesta ze čtvrtfinále? Fletcher, Pilič, ve finále rychle přehrál Bungerta z NSR 6:3, 6:1, 6:1. Na tiskové konferenci se usmál a byl stručný: "Teď jsem teprve šťastný." Ano, třebaže už měl několik čtyřhrových titulů i z turnajů Grand Slamu, až wimbledonská dvouhra ho uspokojila.

"Vidíte? Vrátil se," prohlásil tehdy nenápadně Hopman a jen ti, kteří si vzpomněli na Newcombovu neúspěšnou premiéru v Davisově poháru, pochopili. V roce 1967 ještě vyhrál Forest Hills, čímž přesvědčil všechny pochybovače. Navíc konečně nastoupil za Austrálii i ve dvouhře Davisova poháru, porazil Orantese ve třech setech, s Emersonem vyhráli čtyřhru a po ní už bylo o novém vítězi rozhodnuto. V roce 1967 se prostě Newcombe stal světovou jedničkou!

Už bylo jen otázkou času, kdy profesionálové začnou hrát společné turnaje, a Newcombe v poslední chvíli podepsal Kramerovi.
"Je to určitě zbytečná investice," věštili tenisoví proroci Kramerovi, ten však věděl své. "Chci prostě mít ve své skupině světové hvězdy a Newcombe k nim rozhodně patří."


Další velký Australan tedy zmizel z amatérského tenisu. Často mě mrzelo, že mi experti nevěří, mysleli si, že dovedu jenom čtyřhru," prohlásil. "Letos jsem sice vyhrál Wimbledon i Forest Hills, ale víte, kdy už neměli o mých kvalitách pochybovat? Už loni jsem se přece jako nenasazený dostal až do finále Forest Hills a tam nešťastně prohrál se Stollem."

A je tu rok 1968, s ním otevřené turnaje a nová doba velkých Australanů Rosewalla a Lavera. Newcombe však z prvního místa světového žebříčku spadl na šesté. Pobolívalo ho rameno, jeho útočný tenis začal mít následky. "Musím víc odpočívat," prohlašoval stále častěji. Vyhrává však čtyřhry a za rok je znovu ve finále Wimbledonu. Novináři si už začali zvykat na jeho návraty. Laver byl však lepší, Newcombe vyhrál jen set, ale každému bylo jasné, že z tenisové scény ještě dlouho nezmizí.

A v roce 1970 vyhrál Wimbledon podruhé! Tehdy se mezi posledních osm dostalo pět Australanů, Newcombe z nich měl nejvíc sil. Porazil ve finále Rosewalla, který právě po tomto titulu tolik toužil. A znovu byl na špičce světového tenisu, znovu první na žebříčku. "Špička se tolik vyrovnala a mí krajané jsou tak výborní, že to přece není možné, být pořád první," říkal tehdy omluvně.

Ale i za rok primát nejlepšího obhájil.

V tom roce vyhrál Jan Kodeš podruhé Roland Garros, když ve finále porazil Nastaseho, a byl v čele Grand Prix. S Newcombem se tenkrát potkali před hlavní wimbledonskou branou. Kodeš na svůj velký wimbledonský triumf teprve čekal a Australan toužil po bodech do Grand Prix. Kameramani firmy Pepsi Cola se pořád točili kolem velké tabule s pořadím Grand Prix, firma investovala do této soutěže hodně peněz a šlo jí o reklamu. Čím víc záběrů, tím víc prodaných lahví s kolou, určitě tvrdili zástupci firmy svým kameramanům, a tak jeden z nich ještě před turnajem nutil Newcomba, aby Kodeše z první příčky Grand Prix sundal. "Ještě jsem nic nevyhrál," odporoval tehdy Australan, ale za čtrnáct dní opravdu stál na vysokém žebříku a jméno KODEŠ z prvního místa Grand Prix bral. Ve finále tehdy porazil Smithe a vyhrál už skoro prohraný zápas 6:3, 5:7, 2:6, 6:4, 6:4.

"Pane Newcombe, víte, že jsme tyhle záběry už mohli mít natočené?" volal na něj tehdy kameraman Pepsi. "Pamatujete, jak jsem vám už před zahájením turnaje říkal, že nám to máte předehrát dopředu?"

Kníratý Australan se usmál a ze žebříku odpověděl: "A slyšel jste, že ten Američan si už myslel, že Wimbledon vyhrál? A taky měl proč, vždyť v tom čtvrtém setu tak jasně vedl! To byste pak svoje záběry mohli vyhodit."

Patnáctkrát měnil Newcombe pořadí Grand Prix na výsledkové tabuli firmy Pepsi Cola, prohrál pak sice s Kodešem v prvním kole Forest Hills jako nasazená jednička, ale světový žebříček ho zase zařadil na první místo.

"Nedá se to vydržet, všichni vás chtějí porazit a všichni to tak dovedou," postěžoval si na závěr sezóny v jednom rozhovoru. A to vůbec nepřipomínal názory lékařů, kteří se začali bát o namáhané rameno.


V roce 1972 padá dolů, je šestý na světě, ale za rok se znovu vrací. "Je to možné?" ptají se experti. "Ten silný John snad znovu útočí na světový trůn." Vyhrál Forest Hills i mezinárodní mistrovství Austrálie a po sedmi letech byl znovu povolán i do týmu Davisova poháru. Australané naposledy tuto trofej vyhráli v roce 1967, s ním, doba do roku 1973 patřila jen Američanům. "Vrací se stará garda," napsaly australské noviny, když bylo jasné, že australské barvy budou hájit Laver a Newcombe. V semifinále tehdy Austrálie porazila ČSSR 4:1, k finále se jelo do Clevelandu. Američané nastoupili se Smithem a Gormanem, ale už v prvním zápase jim Newcombe vzal všechny naděje. Porazil Smithe v pěti setech a všechno bylo jasné. Austrálie vyhrála 5:0, světový tenis měl senzaci a noviny konstatovaly, že se "ti staří kozáci vrátili v pravý čas."

Věděl, že jeho čas se nachýlil. Stále víc se objevoval v řídicích funkcích hráčských sdružení, měl mezi ostatními velkou autoritu, vynikal gentlemanským jednáním. Vždycky vystupoval jako ochránce fair-play. "Chování řady mladších hráčů je stále otřesnější. Není to jen bezohlednost k publiku, ale jde taky o neblahý vliv na ty nejmladší," prohlásil jednou. "Neslušné výroky, které ze sebe hráči doslova chrlí, musí být ostře a přísně stíhány. Místo aby se pravidla slušného chování na dvorcích důrazně uplatňovala, je snaha je obcházet. A mladí se přece velmi rádi chytají špatných vzorů. Zde moc dlužíme a je naší povinností bojovat o změnu."

Ale John Newcombe se ještě jednou vrátil i na hráčské výsluní. Na začátku roku 1975 se přihlásil na mezinárodní mistrovství Austrálie. Měl už za sebou třicítku. Proč? "Vy jste neslyšeli, jak o nás mluví?" řekl tehdy v Melbourne. "Jako by Laver, Rosewall, Smith a další nikdy nic nebyli. Už jsme pro ně jen a jen veteráni."

 

Příště: SFINGA Z PASADENY
Příběh STANA SMITHE

... Wimbledon v roce 1972 konečně patřil Smithovi. Ve čtvrtfinále vyřadil Metreveliho, v semifinále Kodeše, ve finále měl za soupeře Nastaseho. Ten předtím - snadno ve třech setech - přehrál Connorse, pak Orantese a před finále prohlásil: "Tohle je má poslední šance vyhrát Wimbledon." Věděl to i Smith, jejich pětisetový boj patří mezi klenoty finálových zápasů Wimbledonu. 4:6, 6:3, 6:3, 4:6, 7:5, na Smithově chování po zápase bylo znát, že tuto vítěznou slast by přál i svému soupeři. "Vyhrál nejlepší tenista, vyhrál největší gentleman," napsali novináři ve svém zpravodajství z wimbledonského turnaje. ...

Největším křiklounem nastupující generace kolem Borga byl Američan Connors. Loni vyhrál mezinárodní mistrovství Austrálie, Forest Hills i Wimbledon, byl světovou jedničkou. Newcombe se proto právě tehdy připravoval jako niky. Jako by chtěl potrestat všechny ty, kteří si o starších myslí, že už nemají na dvorcích co hledat. V semifinále pak porazil Roche, ale až v pěti setech. V posledním vyhrál 11:9!

 

Ten veterán už nebude mít ve finále sílu," tvrdili znalci. "Vždyť Connorsovi bude den po finále teprve třiadvacet!"

Před finále dali pořadatelé Američanovi dort, nechal se s ním fotografovat. Newcombe se zatím pilně rozcvičoval, v tváři úpornou snahu. Chtěl, ano, moc chtěl ten zápas vyhrát. A po čtyřech setech mu šel mladý Američan pokorně podat ruku. Newcombe vyhrál 7:5, 3:6, 6:4, 7:5!

"Teď už smím klidně odejít," řekl druhý den.
Poté velký John už opravdu odešel, ale nepřestal být mužem, který věděl, kdy se má vrátit.

TenisPortal.cz, fkz (převzato z knihy Velcí bílí muži, vydané v roce 1984)

Komentáře

0
Přidat komentář
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele
TOPlist