Tenisové zprávy - Legendy tenisu
Jan Kodeš: Zachránce
Ve čtvrtek pátého července 1973 nebylo na stanici podzemní dráhy Southfield Station k hnutí. Vlaky pravidelně přivážely tenisové fanoušky, a ti průvodem kráčeli po vrzajících dřevěných schodech. Dnes se hraje semifinále Wimbledonu, k utkání s Čechem Janem Kodešem nastupuje Roger Taylor, Angličan, levák, který královsky servíruje a proto, že se nepřidal k bojkotu starého Wimbledonu, se do něj Anglie zamilovala. (Ve čtvrtfinále porazil mladičkého Borga v pěti setech.)
Stan Smith: Sfinga z Pasadeny
"Ne, na to se mě neptejte, protože vám na to neodpovím. Prostě to nevím. A nejste první, kdo se mě na to ptá." "Museli jste ho dobře vychovat," pokračoval novinář. "Řeknu vám jenom, že ani moje žena neví, kde Stan přišel k tomu uhlazenému chování. Je slušný hráč a ještě slušnější člověk. A to je pro nás rozhodující."
John Newcombe: Já se vrátím
"Johne, vím, že je to těžké, ale věřím ti." Australský nehrající kapitán Harry Hopman se podíval na devatenáctiletého mladíčka a ještě přidal: "A nečti noviny." "Už jsem je četl, pane." "A co v nich bylo?" "Že nám Kramer znova vzal Davisův pohár, protože přetáhl Lavera k profesionálům."
Ilie Nastase: Klaun
"Ty se mě bojíš, viď?" Ion Tiriac se v roce 1959 připravoval v Kluži k finále dvouhry mistrovství Rumunska a od malého černovlasého sběrače si bral bílé míče. Dobře věděl, že jeho knír a bohatá hříva upoutávají široko daleko. "Já se nebojím nikoho a nebudu se bát ani vás, pane."
Roy Emerson: Robot
"Tak tamhle to je on, ale jeho otec nechce o nějakém přemlouvání ani slyšet." Jeden z funkcionářů tenisového svazu australského státu Queensland ukázal na Roye, který si přišel zahrát tenis jen tak pro potěchu. "A víš, co ještě mi jeho otec řekl? Že by byl nejraději, kdyby se Roy vrátil domů do Blackbuttu a tam mu pomáhal na farmě." "Vypadá, že má cit pro míč."
Rod Laver: Raketa z Rockhamptonu
Budík zazvonil těsně před pátou. "Kluci, vstávat, ať na vás nemusí pan Hollis čekat." "Na mě, maminko, nikdy čekat nemusel." "Rode, já vím, však to taky neříkám tobě, ale Trevora s Robertem ne a ne dostat z postele."
Ken Rosewall: Malý velký Ken
"Tak se, kluci, připravte, za chvíli vás zavolám." Pořadatel zavřel dveře. Ken Rosewall a Lew Hoad zůstali v šatně sami. Bylo 26. prosince 1946, za hodinu mělo začít finále Davisova poháru Austrálie - USA. Ken se postavil, vzal do ruky raketu a zkoušel si údery. Proti jeho malé postavičce raketa vypadala až komicky velká. Znovu se ozvalo zaťukání na dveře. "Je tam hodně přes dvacet tisíc, snad nebudete mít trému. A je to jen jeden set, tak ať něco ukážete. Musíte přece Harrymu udělat radost."
Lewis Hoad: Dřevorubec s modrýma očima
"Tak, mladíci, teď všechno závisí na vás," říkal od dveří šaten v Melbourne prezident australské tenisové asociace norman Brookes. Psal se rok 1953, Hoadovi a Rosewallovi bylo devatenáct a letos už ve čtyřhře vyhráli mezinárodní mistrovství Austrálie, Roland Garros i Wimbledon. Seděli na lavici a utírali se. Američané se považují za favority, když Sedgman s mcGregorem odešli ke Kramerovi. Tak se drže, bude to vaše premiéra."
Tony Trabert: Přijďte později
"Jakže se jmenuje?" Novinář křičel do sluchátka: "Marion Anthony Trabert." "Ten vyhrál turnaj v Southamptonu? A nespletl ses? Vždyť to jméno nikdo nezná." "To vím, je mu devatenáct a pro nás všechny je to šok. Vždyť postupně porazil Mulloye, Larsena a ve finále dokonce Flama!"
Richard Gonzales: Pancho
"Tati, co dneska hrajete?" Otec Gonzales seděl v čele stolu, sedm dětí sklánělo hlavy k talířům, jen malý Richard se díval na otce. "Jez, podívej se na ostatní. Jenom ty vždycky při jídle mluvíš." "Táto, tak můžu?"
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele