Nenajít parťáka do čtyřhry, asi bych na Wimbledon nejel, říká jeho překvapivý vítěz Filip

Stříbrný pohár od radostného konce finále bystrý mladík nespustil z očí. Vzal ho sebou na večeři i na bál šampionů, aby si s ním udělal fotky na památku. Nakonec ho měl i v letadle, protože mu bylo líto, nechávat ho v zavazadlovém prostoru. "Nakonec jsem trofej v úterý vezl i do svého rodného Dvora Králové, abych ji ukázal prarodičům," vypráví Filip na své první velké tiskové konferenci v tenisovém klubu Sparty ve Stromovce, kde našel v juniorském věku ideální prostředí pro svůj další růst.

Pro Filipa byl letošní Wimbledon druhým grandslamem v kariéře. Hned premiéra ho přitom naučila, že se o sebe musí umět postarat. Když vyrazil před koncem loňského roku na Australian Open, ztratila se mu zavazadla. Čekal na ně týden, načež se v Melbourne probojoval mezi 16 nejlepších v singlu. V přípravě mu tehdy pomáhal jako sparingpartner i Tomáš Berdych.

Jak se dostat do klubu

Nabyté zkušenosti zúročil sebevědomý mladík o půl roku později. Dlouho neměl jistotu, že se vejde do pavouku a tak si začal připravovat záložní variantu. "Bylo to tak, že jsem byl druhý v kvalifikaci a čekal jsem na speciální pozvánku do turnaje. Kdybych kvůli tomu musel hrát kvalifikaci a ta by mi nevyšla, chtěl jsem se do All England Clubu dostal aspoň díky čtyřhře," objasňuje.

A tak zkusil na vlastní pěst náhodně oslovit někoho, jehož ranking by dvojici automaticky kvalifikoval do deblového turnaje. "Gabrielovi jsem napsal zhruba týden před odletem do Londýna. Shodou okolností se jeho parťák, se kterým původně chtěl hrát, tři dny předtím zranil a rozhodl se, že se bude soustředit jen na dvouhru. Takže on odepsal, že to spolu můžeme dát," přibližuje klíčové chvíle při rozhodování o cestě do Londýna český teenager. "Kdybych nesehnal parťáka na čtyřhru, tak bych asi opravdu nejel,” přikyvuje.

Gabriele Vulpitta byl vhodnou volbou i proto, že na Roland Garros došel společně s krajanem Lorenzem Sciahbasim až do finále čtyřhry. Na kurtu ale byl ve Wimbledonu vůdčí osobností spíš český mladík. "Domluva probíhala v angličtině, ale spíš to bylo tak, že jsem mluvil já a Gabriel spíš jen poslouchal. On jak je Ital, tak si na nějakou větší komunikaci nevěřil. Jen jsem mu říkal, ať není nervózní, a jinak nám stačila taková ta gesta jako let's go," směje se Jakub Filip.

Motivace od českých vítězů

Čtyřhru juniorů na Wimbledonu moc Čechů nevyhrálo. Podařilo se to Jiřímu Veselému (v roce 2011 společně se Slovákem Filipem Horanským) a dvojici Jiří Lehečka - Jonáš Forejtek v roce 2019. Jakub Filip je čtvrtým v pořadí. "Když vidím, jak to nastartovalo Jirku Lehečku, který to vyhrál před pěti lety, tak je to opravdu velká motivace pracovat dál," říká.

Bonusem prý ale pro mladíka, který trénuje v pražské Stromovce, bylo hlavně setkání s velkými hráči. Ty potkával na základně juniorského turnaje v tréninkové hale: "Jinde se s nimi člověk moc nepotká, ale ve Wimbledonu je to udělané tak, že právě tam mají hráči z mužského pavouka lepší podmínky na rozcvičky. Bylo skvělé, potkávat je, vidět co dělají, jak fungují oni i jejich týmy, prostě okoukávat věci z tréninku a učit se od nich."

Filip aktuálně figuruje na 35. místě juniorského žebříčku ITF, ve Wimbledonu si polepšil o solidních 16 míst směrem vzhůru a z českých talentů je v rankingu po Maximovi Mrvovi a Janu Hrazdilovi trojkou. Wimbledonský úspěch i další návštěva grandslamu mu ale ukázaly nové možnosti: "Viděl jsem, že i ti velcí hráči jsou jen lidé, kteří také dělají chyby a je možné se mezi ně dostat. Možná k tomu nechybí až tolik. Vím, že to bude těžké, ale vím, že to jde."