Psychické problémy ho stály kariéru. Dokonce jsem hledal způsob, jak spáchat sebevraždu, přiznal Söderling

Na French Open 2009 se postaral o jednu z největších senzací tenisové historie, když v osmifinále vyřadil nyní 12násobného šampiona antukového grandslamu Rafaela Nadala, přičemž se stal vůbec prvním hráčem, který dokázal antukového krále na pařížské oranžové drti skolit.

Vítězství nad Nadalem mu poskytlo ještě více pozornosti médií a tenisového světa než kdykoli předtím. Pětatřicetiletý Švéd se dostal až do finále, zisk premiérového grandslamového titulu mu však znemožnil Roger Federer. Už tou dobou pokukoval po členství v elitní desítce žebříčku, do níž se na konci sezony 2009 konečně dostal. O rok později hrál finále French Open znovu, ale tentokrát recept na Nadala nenašel.

Z "obyčejného tenisty z horních pater žebříčku" se rázem stala hvězda. Söderlingův případ jasně potvrzuje, jak se s tlakem každý vyrovnáváme jinak. Pro Söderlinga bylo jeho nejúspěšnější tenisové období tím nejhorším v životě.

"Trpěl jsem neustálou úzkostí, užírala mě zevnitř. Seděl jsem na hotelu a zíral do zdi, při sebemenším hluku jsem zpanikařil. Zazvonil telefon a já jsem se začal strachy třást." S lepšími výsledky přicházejí i větší očekávání. "Mohl jsem prohrát jen se třemi hráči. Zbytek jsem musel porážet, jinak bych se cítil mizerně, jako lůzr," vzpomínal na své tehdy přehnané nároky na sebe sama.

Ještě než mu byla v roce 2011 diagnostikována mononukleóza (částečný důvod konce kariéry), předvedl Söderling na domácím podniku v Bastadu suverénní jízdu za svým celkově 10. titulem na hlavním okruhu. Místo šťastného okamžiku se ale jeho potíže zhoršily a další soutěžní zápas už nikdy neodehrál.

"Zpanikařil jsem, pořád jsem plakal. Vrátil jsem se na hotel a jen jsem ležel v posteli. Každá myšlenka, že bych zase měl jít na kurty, ve mně vzbuzovala paniku. Nikdo by mě v tu chvíli na kurt už nedostal, ani kdyby mi držel pistoli u hlavy. Dokonce jsem si na googlu vyhledával, jak spáchat sebevraždu. Cokoli bylo lepší než život v takovém pekle," svěřil se a dodal, že nikdy neměl v úmyslu sebevraždu opravdu spáchat.

Po ukončení kariéry se Söderlingovi daří skvěle a konečně má normální život. Teď se snaží, aby sportovci o svých psychických problémech více mluvili. Jednoduše proto, že má za sebou mnohé a nechce, aby se někomu přihodilo něco podobného.