Tenis musí mé klienty bavit, říká bývalá tenistka Chládková

O oživení kariéry se naposledy snažila na začátku roku 2006. Odjela na Australian Open a doufala, že ještě svoji nechuť znovu letět přes celý svět zlomí. Jenže hned vypadla. "A už jsem nemohla dál," vzpomíná. Na konci sezony měla jasno, že s hraním na turnajích je konec. "Přizpůsobovat se všem klimatickým změnám, jezdit z hotelu na hotel je v 18 letech krásný zážitek. Ve 22 to už taková sranda není, ale berete to jako absolutní součást života, a v 27 letech to unavuje," řekla Chládková.

Po deseti letech nepřetržitého cestování po světě a objíždění turnajů neměla sílu pokračovat. "Neřekla bych, že šlo o syndrom vyhoření. Je to absolutní únava z toho, že jsem byla stále na maximu fyzických i psychických sil," uvedla třicetiletá Chládková v Brně, kde v sobotu spolukomentovala snažení svých nástupkyň ve Fed Cupu. Věřila v postup do finále, ale české hráčky zápas s USA ztratily.

Její největší úspěch přišel hned na začátku kariéry. Při své premiéře ve Wimbledonu došla v roce 1997 do čtvrtfinále, když vyřadila Lindsay Davenportovou a prohrála až s Martinou Hingisovou.

Nečekaný postup se pro ni stal břemenem, které neunesla. "Ten úspěch přišel moc brzo, nebyla jsem na něj připravená tenisově ani psychicky," konstatovala. "V reálu to znamenalo, že se ode mně čekalo mnohem víc, než jsem byla schopna udržet," podotkla.

Následoval propad v žebříčku do druhé stovky a začínala od začátku. Jedna etapa pro ni skončila. "Bylo to bolestné, ale začala jsem pracovat na nové Chládkové. Na psychické připravenosti a přístupu k tenisu," řekla. Dokázala se oklepat a v roce 2003 byla nejvýše v žebříčku, na 31. místě světa. Nikdy ale nevyhrála turnaje okruhu WTA, tři finálové účasti v triumf neproměnila.

Když s tenisem skončila, učila se normálně žít. Do té doby byla zvyklá cestovat po hotelových pokojích a mít věci v taškách. "Někomu to může přijít úsměvné, ale je to o tom, že si člověk sám vypere, vyžehlí a naučí se vařit," řekla. A co dnes umí sama připravit? "Z české kuchyně třeba vepřo-knedlo-zelo," usmála se Chládková.

V hale Rondo ji lehce přepadla nostalgie, ale o návratu neuvažuje. "To ne," ujistila. Užívá si života jako trenérka. "Tenis jako takový mě těší. Mám hodně vědomostí, které se dají předávat dál," řekla.

Má okolo deseti klientů, kterým se věnuje individuálně. Každému se snaží udělat program "na tělo". "Snažím se být maximálně flexibilní, aby lidi nepřišli na hodinu, odplácali si to na kurtu, a tím to končilo. Hodně lidí chce víc, tenis se opravdu naučit," uvedla. "Snažím se vyjít z toho, čeho je kdo schopen, aby to jemu bylo nejpohodlnější a chodil na tenis s radostí, že ho nic nebolí a bude ovládat balon, ne že balon bude ovládat jeho," dodala.

O trénování hráče, z kterého by třeba vychovala budoucího šampiona, ale neuvažuje. "Cestování s tím spojené by bylo to samé, co mě zmáhalo. Jenom v jiné roli, a to zatím vůbec nechci," řekla.