Djokovič promluvil o svém novém dokumentu: Už bylo na čase říct lidem můj příběh

"Už bylo na čase říct lidem můj příběh, příběh mé cesty jako Novaka Djokoviče, tenisty, ale také člověka mimo kurt, o kterém možná lidé nevědí tolik. Především ti, kteří tenis tolik nesledují," vysvětlil 24násobný grandslamový šampion.

"Byla to velká výzva, ale užil jsem si to. Tenhle projekt trval několik let," upřesnil Srb. Ze samotného snímku má nejraději především pasáže věnované jeho rodině. Silný význam pro něj má také moment, kdy přinesl svou první wimbledonskou trofej bývalé trenérce Jeleně Genčičové, která hrála zásadní roli v jeho tenisových začátcích.

Dokument se však nevěnuje pouze úspěchům, rekordům a trofejím. Djokovič v něm ukazuje také procesy a rituály, které mu během kariéry pomáhaly dosahovat těch nejvyšších cílů. Významnou součástí jeho příběhu je také pojem "inat", se kterým se podle jeho slov ztotožňují lidé v jeho zemi.

"Je to síla tvrdohlavosti, kterou my Srbové hrdě používáme, když cítíme, že jsou všichni proti nám. Když vám všichni říkají, že něco nedokážete, že něčeho nedosáhnete a nejste dost dobří. Jde o to dokázat jim, že se mýlí," popsal Djokovič.

Přestože je držitelem rekordních 24 grandslamových titulů a jedním z nejúspěšnějších sportovců historie, právě vnitřní boj podle něj zůstává jednou z nejdůležitějších součástí jeho života. "Já sám o sobě nejvíce pochybuji, jsem svůj největší rival. Vždycky to tak bylo. Ten vnitřní boj je pro mě nejdůležitější. Musíte ho překonat a zvítězit nad ním dřív, než vyhrajete cokoli zvnějšku. Cítím, že vždycky musím udělat víc," přiznal.

Součástí dokumentu je také pohled na Srbsko v 90. letech, tedy období války, které výrazně ovlivnilo Djokovičovo dětství i jeho vztah k rodné zemi. Právě reprezentování Srbska pro něj mělo během kariéry mimořádný význam. "Vždycky jsem se snažil být tím nejlepším ambasadorem naší země. Byl jsem vděčný, že mohu nosit naši vlajku na olympijských hrách, v Davis Cupu a při dalších příležitostech," uvedl. Část dokumentu ukazuje také zisk jeho vysněné zlaté medaile na olympiádě v Paříži.

Samotný tenis pak pro Djokoviče vždy představoval místo, kde se mohl cítit bezpečně a přirozeně. "Při tenise jsem se vždycky cítil bezpečně a pohodlně. Je to prostředí, kde mohu ukázat sám sebe," dodal. Nový dokument tak nabízí pohled nejen na jednoho z největších tenistů všech dob, ale také na člověka, který se i po více než dvou dekádách na profesionálním okruhu stále potýká s pochybnostmi, tlakem a vlastními vnitřními soupeři.

A Djokovič zároveň naznačil, že celý projekt rozhodně nemusí být poslední kapitolou jeho příběhu. „Doufám, že tohle je jen začátek a ne konec,“ dodal na závěr.