Federer o kariéře: Cítil jsem se jako vítěz už velmi brzy. Miloval jsem centrální kurt

Federer přiznal, že uvedení do Síně slávy pro něj znamená mimořádné ocenění. "Je to velmi důležité. Stálo mě to mnoho hodin na tenisových kurtech a spoustu práce, abych se sem dostal. Tohle je takové poslední velké vyvrcholení a jsem z něj opravdu nadšený," řekl.

Švýcar se rozpovídal také o tlaku, který provázel jeho cestu na vrchol. Zatímco cesta k prvnímu velkému úspěchu byla podle něj plná neznáma, později se naučil očekávání zvládat. "Cítil jsem se jako vítěz už velmi brzy. Miloval jsem centrální kurt a chtěl jsem být právě tím člověkem, který na něm hraje. Myslím, že jsem tlak přijal."

Dnes už ale návrat k profesionálnímu tenisu odmítá. Jeho tělo podle něj dostalo během kariéry dost zabrat. "Kdyby bylo moje tělo úplně v pořádku, možná by to bylo jiné. Koleno ale prošlo pěti operacemi a zaslouží si odpočinek. Hrál jsem téměř do čtyřiceti. Vyždímal jsem z toho všechno a věděl jsem, že přišel čas skončit."

To ovšem neznamená, že by Federer tenis přestal milovat. Naopak. "Stále si hraní tenisu velmi užívám. Miluji pocit z míčku a strun. Baví mě sledovat, jaké údery stále dokážu zahrát a co všechno dokážu s raketou provést," popsal. Přiznal dokonce, že si dnes více užívá samotné hraní než soutěžení. "Pro mě je zábavnější pinkat si než hrát body. Mám rád čop, technické údery a všechno, kde nemusím do míčku udeřit plnou silou."

Federer se vyjádřil také k odkazu, který po sobě v tenise zanechal. "Doufám, že jsem tento sport dobře reprezentoval a pomohl ho posunout správným směrem. Od doby, kdy jsem začínal, se výrazně zvýšily odměny a mnohem více hráčů se dnes může tenisem uživit."

Do budoucna by rád pomáhal především mladým hráčům. Zvažuje například mentorskou roli, případně působení u Laver Cupu. Trénování však zatím neplánuje. "Moje děti potřebují veškerou mou pozornost a mám také spoustu dalších projektů. Miluji svůj čas a život s manželkou."

Při pohledu na současnou generaci v čele s Jannikem Sinnerem a Carlosem Alcarazem se Federerovi vybavují vlastní začátky. "Když je vidím, říkám si: Cože? Vždyť já jsem býval na jejich místě a dělal něco podobného na těchto kurtech pod stejným tlakem." A jeho odkaz? "Byla to nádherná cesta. Jsem velmi šťastný a hrdý na to, co jsem prožil. Doufám, že jsem inspiroval děti a mladé lidi, aby vzali do ruky tenisovou raketu, sportovali a šli si za svým snem."

Proč mizí jednoručný bekhend? Dnes musí být všechno okamžitě, vysvětluje legendární Federer