Frank Sedgman: Proroctví

Správce za sebou zavřel a šel si sednout na své místo. Klobouček proti slunci si stáhl do očí, které přimhouřil před slunečním žárem.

Bromwich tehdy ve třech setech získal osm her, Sedgman vyhodil raketu do vzduchu a Austrálie měla nového mistra. V tom vedru měl mnohem víc sil a jeho údery byly tvrdší.

Novináři se hned po utkání natlačili do místnosti, kde se konaly tiskové konference. U stropu tiše hučely větráky, skoro každý měl před sebou skleničku s chladivou colou. Za chvíli přišli oba. John Bromwich s ručníkem kolem krku, neustále si otíral pot z čela. Když přišel John Sedgman, všichni zatleskali, ke gratulantům se oficiálně přidal i poražený finalista. Sotva se sál utišil, vzal si slovo Bromwich: "Sedgman je jedním z našich nejlepších útočných hráčů. Uvidíte, jak bude platit na Američany."

"Proč myslíte, že to Frank bude na Američany umět? zeptal se kdosi.
"Protože má výborné podání a u sítě je přesný. Viděli jste dneska jeho voleje? Ne, nedalo se na ně dosáhnout. Víte přece, že právě s takovým tenisem přišel Kramer. Ten byl taky nejraději u sítě, tvrdou ranou si zezadu připravil tu nejlepší pozici a pak volejem zakončil soupeřovo snažení. Uvidíte, že Frank Američany porazí.
"Ta slova jsou prorocká, pane Bromwichi," pokračoval novinář.
"Berte je, jak chcete, ale to vám hned tady potvrdím, že jsou pravdivá. Sedgman Austrálii vrátí Davisův pohár."

V sále bylo najednou ticho, každý se díval na Bromwiche a ten svou větu ještě zopakoval, jako by cítil, že jí novináři nechtějí věřit. "Ano, Frank se největší měrou zaslouží o to, že budeme zase držiteli Davisova poháru."
Když se už nikdo nehlásil, Sedgman tiše poznamenal: "Byl bych rád, kdyby se všechno, co tady bylo řečeno, splnilo. Věřte, že pro to udělám maximum."

Novináři znovu zatleskali a vyšli do horka, rozjeli se do svých redakcí a nad své zpravodajství většinou psali proroctví Johna Bromwiche. Tenisová Austrálie měla jedenadvacetiletého mistra a navíc ohromnou naději, že právě ten jí pomůže zase nahoru. Hlavně že už konečně přestal závodně hrát košíkovou a pěstovat atletiku, říkali si tenisoví trenéři a nikoho nepřekvapilo, že už v tom roce australská tenisová asociace prvně nominovala Sedgmana k utkání Davisova poháru. Všichni si připomínali, jak Australané před deseti lety jeli k finále s Američany do Filadelfie a po vítězství 3:2 přivezli trofej do Melbourne. Bromwich a Quist vyhráli po jedné dvouhře, pak získali i třetí bod ve čtyřhře. Ale hned po válce Američané přijeli do Melbourne s Kramerem a Schroederem a Australané neudělali ani bod, USA - Austrálie 5:0!

Dvakrát po sobě pak Američané obhajovali Davisův pohár proti Australanům, dvakrát se jim to podařilo. V roce 1949 poprvé nastoupil Sedgman, ve Forest Hills sice prohrál s Gonzalesem i Schroederem, nezískal ani set, ale přece jen kladl Američanům odpor.

Po roce se tedy Australané vydali do Forest Hills znovu. Sedgman a McGregor hráli dvouhry, Sedgman pak (s Bromwichem) ještě nastoupil ve čtyřhře. Hned v prvním zápase Sedgman porazil T. Browna 6:0, 8:6, 9:7, pak McGregor přidal překvapivý bod se Schroederem, Australané vedli překvapivě 2:0 a Američané začali tušit, že už trofej neobhájí. Po čtyřhře bylo rozhodnuto. Sedgman s Bromwichem po pěti dlouhých setech porazili Schroedera s Mulloyem. 3:0 pro Austrálii! Dvouhry posledního dne utkání byly už jen prestižní zálžitostí, ale ani v ní Sedgman nic nevzdal. Schroederovi nechal ve třech setech jen šest her... McGregor sice v poslední dvouhře Brownovi podlehl, ale to nemohlo už nic změnitAustralané odvážejí nejslavnější týmovou trofej z Ameriky. Když s ní vystoupili na letišti v Melbourne, Bromwich nezapomněl připomenout: "Pamatujete si, co jsem říkal loni? Že Sedgman bude platit i na Američany a že nám pomůže přivézt zpátky Davisův pohár. Splnilo se to do posledního písmenka."

V roce 1949 byl Sedgman na světovém žebříčku na pátém místě za Gonzalesem, Schroederem, Talbertem a Parkerem, o rok později byl nejlepším hráčem světa. Probojoval se do finále Wimbledonu, ale v něm prohrál s Američanem Pattym. V roce 1951 vyhrál Forest Hills jako první Australan, když ve finále porazil velkého favorita, domácího Seixase, za necelých padesát minut před jedenácti tisíci diváky a tenisoví odborníci prohlašovali, že výsledek 6:4, 6:1, 6:1 není třeba vůbec komentovat.

"Víte, co je na něm nejkrásnější?" řekl pak Seixas. "Že hraje pořád jako o život, ale zároveň je vidět, že má ze hry ohromnou radost. Ano, raduje se z každého dobrého míče jako malé dítě. A najednou máte pocit, že když ho porazíte, tak mu tu jeho velkou radost berete."

V prosinci předtím si ale Sedgman těžce namohl svalstvo v rameni, někteří lékaři mu dokonce tenis zakazovali. "Ne, už nikdy nebudete hrát na významných turnajích, s velkým tenisem jste skončil," tvrdili.
Frank Sedgman nechápavě kroutil hlavou, jako by té strašné zprávě nechtěl věřit.
"A je nějaká střední cesta?" ptal se tehdy.
"V každém případě musíte co nejmíň trénovat a nechat zraněné svalstvo odpočinout."

Trénoval tedy co nejméně a při zápasech se úzkostlivě vyhýbal úderům, které by mohly jeho zranění zhoršit.
V roce 1951 získal se svým partnerem McGregorem Grand Slam ve čtyřhře, a blížilo se finále Davisova poháru. Hrálo se v Sydney, Američané přijeli se Schroederem, Seixasem a Trabertem. Ne, v žádném případě domácí nenastupovali k tomuto utkání jako favorité, hlasy z australského tábora zněly neobyčejně střízlivě. "Musíme si uvědomit, že v současné době nemáme druhého hráče a Davisův pohár musí vyhrát dva, jeden na to většinou nestačí," napsaly australské noviny hned po losování. "Rose na Američany určitě stačit nebude a Sedgman sám to asi sotva zvládne."

Finále Davisova poháru začalo přesně podle předpovědí. Rose teprve stál u bran světového tenisu, první dvouhru Seixas vyhrál ve třech setech. Sedgman musel vyrovnávat, Schroeder ovšem loni byl na třetím místě světového žebříčku a těžko k poražení, třeba jedničkou. Sedgman však vyhrál 6:4, 6:3, 4:6, 6:4, po prvním dnu byl tedy stav 1:1. Po čtyřhře dokonce 2:1 pro Austrálii, vyhrál Sedgman s McGregorem, ale každý věděl, že Rose Schroedera neporazí. A opravdu, znovu bylo vyrovnáno. V rozhodujícím střetnutí nastupoval Sedgman se Seixasem. Ten nehrál čtyřhru a měl tedy k dobru den odpočinku. "Bude mít Sedgman dost sil?" ptali se diváci v Sydney, ale Američan neměl ani v jednom okamžiku naději. Australan vyhrál 6:4, 6:2, 6:2 a domácí tedy obhájili Davisův pohár tím nejtěsnějším poměrem 3:2.

"Franku, tys to vlastně vyhrál všechno," řekl mu tiše v šatně Mervyn Rose, když Sedgman těžce dosedl na lavici. Před chvílí skončilo slavnostní fotografování u trofeje. Frank mávl rukou, jako by chtěl naznačit, že je nejšťastnější, že už je konec.

"Ale ještě bude jedna oslava," křičel od dveří hráčské šatny nehrající kapitán Harry Hopman. "Franka oficiálně vyhlásili nejlepším sportovcem Austrálie!"
Sedgman se vztyčil.
"Ano, je to poprvé, co za nejlepšího sportovce Austrálie vybrali tenistu," dodával Hopman. "Loni cyklista Patterson, předloni Bradner, co hraje kriket."

Ještě jednou se musel Frank Sedgman vrátit na ústřední dvorec v Sydney. Všichni se postavili a tleskali, Sedgman dojatě mlčel. Když mu pak přistrčili mikrofon, řekl konečně: "Nikdy, nikdy v životě nezapomenu na tohle finále, ani na vyhlášení nejlepším sportovcem Austrálie. Věřte, že je to největší okamžik mé sportovní kariéry." Ještě dlouho diváci na ústředním dvorce tleskali, třebaže Sedgman už zmizel v šatně.

V roce 1952 vyhrál Wimbledon. "Vítězství ve Wimbledonu a jeho podíl na obhájení Davisova poháru staví Sedgmana jasně mezi tenisové velikány Austrálie," ohlásily noviny - a bylo jenom otázou času, kdy i on přejde do Kramerovy profesionální skupiny.

Když v tom roce znovu přijeli Američané bojovat o Davisův pohár, hrálo se v Adelaidu a Rose v australské sestavě nahradil Sedgmanův čtyřhrový partner McGregor. Sedgman zůstal oporou týmu, vždyť měl za sebou vynikající sezónu. Vítěz Wimbledonu, Forest Hills i mezinárodního mistrovství Itálie, finalista Roland Garros i mezinárodního mistrovství Austrálie (tam prohrál právě s McGregorem). Američané však také přijeli do Adelaide v nejsilnější sestavě, k dvouhrám byli připraveni Seixas a Trabert.

Pak novinami proletěla zpráva, že do Austrálie přiletěl i Fred Schroeder, velký osobní přítel Jacka Kramera, aby nabídl Sedgmanovi i McGregorovi velké finanční částky za přestup k profesionálům. Když se navíc proslechlo, že Sedgman požádal berní úřady o vystavení závěrečného daňového účtu, a jedna z leteckých společností prozradila, že Sedgmanovi s manželkou zajistila letenku do Ameriky na datum bezprostředně po finále Davisova poháru, dostoupila panika kolem nejlepšího Australana vrcholu.

"To přece není možné, aby si hráč už před finále Davisova poháru domluvil podmínky přestupu k profesionálům," mínili představitelé australské tenisové asociace. "To přece odporuje všem pravidlům," dodávali a Sedgmana si předvolali.

"Víte, co mě v tuhle chvíli nejvíc zajímá?" odpověděl jim. "Připravit se co nejlíp na finále Davisova poháru. Je pravda, že mou cestu do Ameriky financuje Kramer, ale to v žádném případě nepodmiňuje můj přestup k profesionálům. Kramer mi nic konkrétního neřekl, všechno záleží na tom, jak budu hrát ve finále."

Austrálii ta slova trochu uklidnila až do chvíle, kdy nějaký novinář kdesi objevil program Kramerovy skupiny na začátek roku 1953. Podle toho měl Sedgman startovat 6. a 7. ledna v Los Angeles a 9. a 10. ledna v newyorské Madison Square Garden. Tenisová Austrálie zesmutněla a jen čekala, jak dopadne finále Davisova poháru. Ale už po druhém dnu bylo všechno jasné, domácí vedli 3:0 a teprve v poslední dvouhře podlehl McGregor Seixasovi 3:6, 6:8, 8:6, 3:6. Sedgman neprohrál ani set!

Pár dní po finále Davisova poháru Sedgman zaklepal u dveří prezidenta australské tenisové asociace Norberta Brookese.
"Pojď dál, Franku, bylo mi jasné, že přijdeš," řekl. Přicházíš mi říct, že odcházíš, viď."
Sedgman kývl. "Odchází i McGregor, ale to už určitě víte."
"Už před finále mi bylo jasné, že vás tu nikdo neudrží."
"Chci to zkusit, pane Brookesi."
"Vím, vím." První muž australského tenisu vstal od stolu a popošel k Sedgmanovi. "Přeju ti hodně štěstí, Franku, a děkuju za všechno, cos pro náš tenis udělal. A nebylo toho málo. Co my si ale bez tebe počneme..."
"Pane Brookesi, uvidíte, že Rose, Hoad, Rosewall a Hartwig Davisův pohár pro Austrálii uhájí."
"Rád bych tomu, Franku, věřil."

Podali si ruce a Sedgman odešel. Austrálie ztratila hráče, který byl tři roky jasnou světovou jedničkou a třikrát pomohl své zemi získat Davisův pohár. V další sezóně získal titul profesionálního mistra světa, když porazil dosud nejlepšího Gonzalese, a Světový pohár profesionálů. Ve stejné sezóně obhájila Austrálie Davisův pohár. Přesně jak Sedgman předpověděl.