Leander Paes. Usměvavý šampion, který vítězí s Čechy

Když rozzáří bělostný úsměv, jeho kamarádi mu odpustí i to, že snad nikdy nikam nepřijde včas. Ani na zápas. „Mám mluvit česky slušně? Nebo neslušně?“ smál se, když jsme spolu před časem vedli rozhovor. „Jak se máš? Dobrý, díky, dobrý den... Umím toho dost.“ Zásobu má slušnou. „Vždyť jsem s Čechy strávil kus života. Martina Navrátilová mě ale učila tak těžká česká slova, že už si je nepamatuju,“ povídal už anglicky.

Bronz ve dvouhře
Už v roce 1996 vybojoval tehdy třiadvacetiletý mladík na olympijských hrách v Atlantě bronzovou medaili. Ovšem pozor, nikoliv ve čtyřhře, jak by si mnozí mysleli, nýbrž v singlu. V semifinále dokonce potrápil pozdějšího vítěze Agassiho. „Sice už je to dávno, ale navždy budu tvrdit, že v tenise se mi lepší věc nepovedla. To přebije všechny grandslamové tituly ve čtyřhře. Pro mnoho lidí to bylo překvapení, ale ne pro mě, já se tehdy na olympiádu velmi soustředil,“ říká Paes, který tak napodobil svého otce – pozemního hokejistu, jenž vyhrál bronz na OH v Mnichově.

Od té doby se jeho kariéra hodně změnila. Nabrala výhradně deblový kurz, byť se zdálo, že mladý Ind ke konci minulého tisíciletí prorazí i v singlu. V roce 1998 v Newportu dokonce vyhrál turnaj na trávě. Postupem času však jeho singlová kariéra skomírala. Přednost dostala čtyřhra definitivně v roce 1999, kdy s krajanem Bhúpatím vyhráli Roland Garros i Wimbledon. „V té době jsem vypadl ve dvouhře ze světové stovky, a už jsem se do ní nikdy nevrátil,“ má Paes dobře v paměti.

Čas nikdy neřeší
Ve čtyřhře však vládl. S Bhúpatím vytvořili skvostný pár, který byl tři a půl sezony nejlepší na světě. Mezi elitu patří Paes už léta.

Usměvavý indický idol však měl i zvyky, které jeho parťáci nesli nelibě. Když vyhrál s Martinem Dammem v roce 2006 US Open (jediný grandslam, který český tenista získal), byla to velká sláva. Za pár měsíců se ovšem rozešli. Proč? „Začaly mi vadit základní věci. Měli jsme třeba trénink od jedenácti hodin, jenže Leander přišel nerozcvičený ve čtvrt na dvanáct. Pro mě je včasný příchod na trénink samozřejmostí, jenže on hodně spoléhal na svůj talent. Časem přišly roztržky, a protože jsem ze základních pravidel nehodlal slevit, rozhodli jsme se, že už spolu dál hrát nebudeme,“ vzpomíná Damm, který s Paesem dobyl čtyři tituly.

Dalším Indovým parťákem z Čech byl Lukáš Dlouhý. „Leander a hodiny? To byl věčný boj. Vyhlásili nás na kurt, já tam stepuju pět minut a on nikde. To je takový jeho rituál, s kterým člověk nic neudělá,“ potvrzuje Dlouhý. Tohle spojení slavilo velké úspěchy především na grandslamech – v roce 2009 vyhráli Roland Garros i US Open. Dlouhý se díky tomu prodral do světové deblové špičky a udělal si jméno. „S Leanderem se každý den učím další a další věci. Má nepřeberně zkušeností, dokázal toho v tenise moc, což je pro mě škola k nezaplacení,“ povídal tehdy Dlouhý. Když se však přestalo dařit, i tenhle pár vzal za své. Pro rodáka z Písku tím bohužel začal pád žebříčkem.

Nepije ani kávu
Na okruhu je Paes velmi oblíbený. Pohodář, pořád usměvavý s dobrou náladou, nic není problém, hlavně žádný stres. Je společenský a fanoušky má po celém světě. A nejen proto, že Indů je všude hodně. „S každým se zastaví a popovídá. Proto mu někdy trvá cesta ze šatny na kurt i dvacet minut,“ usmívá se Radek Štěpánek, který s Paesem v Austrálii zažil na grandslamu vítěznou premiéru. A na vlastní kůži poznal, jaká je jeho popularita i mimo kurty. „S Leanderem vám každý vyjde vstříc o něco víc. Jeden příklad za všechny: hráli jsme zápas pozdě do noci a všechny restaurace už měli zavřeno. On zvedne telefon a zavolá majiteli japonského podniku kousek od našeho hotelu. Za chvíli jsme ve dvě ráno měli večeři na stole. Fantastické suši.“

Na dobré jídlo si Paes vůbec potrpí. Zdravou stravou si prý prodlužuje bohatou kariéru. Když s Dlouhým kráčeli za titulem na French Open, chodili pomalu každý večer na oblíbené kari. Ani po vítězném finále ale Ind neporušil svou zásadu – ani kapku alkoholu. Toho se nikdy nedotkl. „Stejně tak kávy. Nedá si ani tiramisu, protože v něm je kofein,“ přidává další perličku Martin Damm.

Masáž jako rituál
Paes je zkrátka v mnohém výjimečný a odlišný. Na dvorci je znamenitý u sítě, kde prodává léta zkušeností. Navíc je skvělý stratég. O soupeřích ví všechno, má nastudované slabiny i co na koho platí. Stejně pečlivě se stará o tělo. Na kurtu už tolik netrénuje, ale v přípravě mimo dvorec a při fyzičce je stoprocentní. Žádný jiný hráč na okruhu prý není takový »blázen« do masáží jako on. „Má svůj rituál: masáž a sprchu před každým zápasem i po něm. Je to hodně nezvyklé, ale on to tak prostě má. Zdůrazňuji před každým zápasem, takže když hraje v jeden den čtyřhru i mix, jde na masáž čtyřikrát!“ podivuje se Štěpánek. „A taky nikdy nikam nespěchá. Vyhlašují nás na utkání a on si to namíří v klidu do sprchy a nechá hráče čekat.“

Navíc nespěchá po večerech ani spát. Před zápasem (finále grandslamu nevyjímaje) klidně zůstane vzhůru do čtyř ráno a ťuká si do počítače. Čtyři pět hodin spánku mu postačí. Poslouchá hudbu, stále má sluchátka na uších. Poslední dobou se také učil texty k filmovým rolím, které dostal v Bollywoodu, což je indická obdoba Hollywoodu. Ve snímku Rajdhani Express dostal dokonce jednu z hlavních rolí – teroristu, který unese vlak. „Film je zábava, relaxace, zase úplně jiná životní zkušenost a touha udělat něco pěkného. Mám chuť dokázat spoustu věcí a film je jednou z nich. Vím, že vše, co chci, je možné. Totéž se snažím naučit svou dceru a je to poselství pro celou Indii.“

Chce hrát dlouho
Jeho tenisové sny rozhodně nekončí. Kariéru si plánuje ještě protáhnout, má štěstí, že se mu vyhýbají zranění. Po čem ještě touží? V Austrálii završil kariérní grandslam ve čtyřhře, totéž by rád napodobil v mixu – ve sbírce mu chybí trofej z French Open. A pak samozřejmě prahne po medaili ze čtyřhry z olympiády v Londýně. „Bral bych jakoukoliv, samozřejmě sním o zlaté. Hry ve Wimbledonu beru jako nejlepší šanci na zlato, ale ne poslední,“ naznačuje, že tenis plánuje hrát ještě dlouho po čtyřicítce. Možná ho mrzí, že si ve Wimbledonu nemůže zahrát s Martinou Navrátilovou, s níž v roce 2003 vyhrál titul v All England Clubu i na Australian Open. „Martina je mou inspirací. To ona mi ukázala, jak žít lépe, mít zdravější životní styl, držet dietu a naučila mě, jak si udržovat mladou mysl,“ říká o ní Paes.

Ostatně, on stále mladě vypadá. Snaží se vypadat dobře, má pověst fintila. „Před každým zápasem si leje do vlasů olivový olej, jen aby vypadal co nejlépe. Pořád zkouší něco nového,“ prozradil na něj Lukáš Dlouhý.

Není pravděpodobné, že bychom o Paesovi ještě hodně neslyšeli. Minimálně můžeme být zvědavi, jak letos dopadne na závěrečném deblovém Masters v Londýně. Vždyť už teď je jisté, že se tam po boku Štěpánka porve o titul.