Pionýr Marek Všetíček aneb Když strečink vyvolával úsměvy

Musíte se cítit jako průkopník, zřejmě jste byl prvním kondičním trenérem na okruhu...
„To si říct netroufnu, ale... nevím o žádném dalším. Kondiční příprava v tenise byla tehdy opravdu v plenkách, takže jsem pionýr určitě byl. V některých klubech už byli trenéři, kteří se kondicí zabývali, ale fungovalo to spíš na bázi amatérismu. To, že tenisté chodili hrát v rámci fyzické přípravy fotbálek nebo basket, případně si naordinovali nějaké fartleky (výběhy – pozn.), neberu jako cílenou kondiční přípravu.“

Prvním, kdo začal seriózně pracovat na kondici, byl zřejmě Ivan Lendl?
„Určitě. O kondiční přípravu se hodně zajímal, zkoušel nové věci, později dokonce vyvíjel pomůcky. Karel Nováček byl podle mého názoru druhým hráčem, který tuhle cestu nastoupil, zřejmě i proto, že měl možnost s Ivanem v Americe trénovat a viděl, jaký je prostor pro práci mimo kurt. Když si vzpomenu na naše začátky a strečink po tréninku - tehdy to vyvolávalo hodně úsměvů.“

Jak jste se dal s Nováčkem dohromady?
„Znali jsme se přes Iva Paštiku, se kterým Karel hrával. Dělal jsem tehdy atletiku, běhal jsem stovku a dvoustovku. A Karel přišel s nápadem, jestli bych se mu nepostaral o kondiční přípravu. Začal jsem se vzdělávat, zajímal se o tenis víc a víc a uvažoval, co a jak ideálně zařadit do přípravy. Díky spolupráci s Karlem jsem se pak dostal na Olymp, tehdejší Rudou hvězdu, a stal se asi prvním kondičním trenérem tenistů u nás. Tehdy tam hráli Mečíř, Šrejber, Vajda, Stankovič... S Karlem jsem pak pracoval individuálně, vydrželi jsme spolu osm let.“

Kdy se na tvářích soupeřů přestaly objevovat úsměvy?
„Mnozí se zpočátku divili, že Karel vozí trenéra, který není tenista. Ale postupně se začali zajímat a kondičních trenérů přibývalo. Určitě to souviselo i s Karlovými výsledky a s tím, jak se mu postupně měnila postava. Shodil, byl rychlejší a pohyblivější. Samozřejmě, že někteří hráči na kondici už tehdy pracovali, ale v drtivé většině pouze v přípravě, ne na turnajích. V tomhle byl Karel průkopník a já první, kdo začal jezdit.“

Co je v tenise nejpodstatnější z hlediska kondiční přípravy?
„Alfa omega všeho je trefit se do superkompenzace – což je v každém sportu stejné. Jednoduše řečeno: ideálně namíchat koktejl tréninkových prostředků, tenisové i kondiční přípravy, aby forma kulminovala tehdy, když to hráč potřebuje. U tenisu to není úplně snadné – zatímco atleti mají třeba jen tři čtyři vrcholy za rok, špičkoví tenisté hrají de facto každý týden a očekávají výsledky na každém turnaji.“

Kondiční příprava tenistů má řadu specifik; mluví se o vhodnosti nebo nevhodnosti některých způsobů, prostředků i doplňkových sportů. Můžete říct, co byl v minulosti největší omyl?
„Jedním z omylů bylo třeba to, že někteří hráči angažovali trenéry, kteří s tenisem neměli žádnou zkušenost. Například instruktory z fitness center. S tím souvisela i výživa a podávání preparátů, které byli ti trenéři zvyklí používat. To bylo taky špatně, protože šlo spíš o prostředky na podporu růstu svalové hmoty, což v tenise není potřeba. Na začátku se taky hodně sázelo na obecnou vytrvalost a větší objemy a nedbalo se na rychlostní vytrvalost. To je přitom tenisu nejblíž, protože zápas sice může trvat tři hodiny, ale po každé výměně je dvacetivteřinová doba zotavení. Někteří trenéři hodně využívali kola nebo rotopedu. To je sice výborný amortizátor, ulevuje kloubům a já ho také v přípravě využívám, ale zásadně v kombinaci s rychlostními vstupy, tzn. krátkodobé zvýšení tempa na maximum.“

Už roky se podílíte na výsledcích Radka Štěpánka. Z čeho máte radost a co vás naopak zklamalo?
„Mrzí mě, že nám Radkovy relativně časté zdravotní trable znemožnily zjistit, kde má strop. Hlavně ve chvíli, kdy byl osmý na světě a ve čtvrtfinále Wimbledonu. Tam byla největší šance to zjistit. A co mě potěšilo? Že jako nejstarší hráč širší špičky našel motivaci a vůli tvrdě pracovat na kondici, že ho zdravotní problémy nesrazily, a jak se ukázalo nedávno ve Washingtonu, mělo to smysl. Jeho kondiční ukazatele nejsou vyčerpané, tělo je pořád ve špičkové kondici a Radek se díky tomu pořád může měřit s hráči Top 10.“

Celý rozhovor a nejlepší historky z kariéry Marka Všetíčka si přečtěte v novém vydání magazínu Tennis Arena.