Tony Trabert: Přijďte později

V roce 1949 přijel na turnaj do Southamptonu ve státě New York i neznámý mladík Trabert. Ani se nepodíval na hrací pořádek, nezajímal ho. "Pamatuj si, že nezáleží na jménech, ale na tom, co jsi schopný na kurtech dokázat," říkával mu otec. "Když vcházíte na dvorec, tak je to po nule na sety. Prostě jste na tom oba stejně. Když si však začneš připouštět zásluhy svých soupeřů, jejich výsledky, tak se začneš bát. A když se začneš bát, tak jsi už skoro prohrál, protože slabí nevyhrávají. Tohle si jednou provždy pamatuj."

Když nastupoval ve čtvrtfinále proti Mulloyovi, tak mu bylo prostě jedno, že hraje proti členu amerického týmu Davisova poháru, který čtyřikrát za sebou tuto trofej získal. Že v roce 1946 Mulloy nastoupil proti Australanům v Melbourne ve dvouhře a pak dvakrát byl oporou čtyřhry. Přesto Trabert jasně zvítězil. V semifinále přehrál Larsena, ve finále ho čekal Herbert Flam. Kdyby neposlechl tátu, tak by si musel přečíst, že právě Flam porazil v roce 1948 Gonzalese i Parkera. Gonzales byl první a Parker druhý na světovém žebříčku!

Už postup toho devatenáctiletého mladíčka je ohromným překvapením tvrdili všichni, každý mu k finále blahopřál, ale Trabert chtěl víc. Bylo mu prostě jedno, že se Flam loni dostal do semifinále Forest Hills. Nedovolil mu ani set.

"Kde jste se tady vzal?" zeptali se ho v Southamptonu po finále.
"Narodil jsem se v Cincinnati, nevím, co bych k tomu ještě řekl."

V novinách se pak objevily názory, že na své mládí je už dost sebevědomý, ale on opravdu nikdy nerespektoval pouhá jména.
"Až když dopadne poslední míč na tvůj kurt, tak se podívej, s kým jsi hrál, jinak tě to nesmí zajímat. Věř tomu, že i jména mají tu sílu, že dovedou roztřepat kolena, a toho se vyvaruj," tvrdil Trabertův otec. Syn po turnaji v Southamptonu vyhrál ještě mistrovství USA na tvrdých dvorcích, tam ve finále porazil znovu Larsena, a tenisová Amerika si pomalu začala pamatovat jeho jméno.

Za rok vyhrál na mezinárodním mistrovství Francie a Itálie (s Talbertem) čtyřhru, a že má i dobrou fyzickou přípravu, dokázal další deblový výsledek. Spolu s Pattym porazili vynikající australský pár Sedgman/McGregor v jednom z nejdelších zápasů historie tenisové čtyřhry 6:4, 31:29, 7:9, 6:2.

V roce 1951 se prvně dostal do amerického týmu Davisova poháru. Ve vyzývacím finále v Sydney však při své premiéře prohrál (se Schroederem) právě s párem Sedgman/McGregor, který s Pattym před rokem porazili. Třebaže není na světovém žebříčku v první desítce, nehrající kapitán amerického týmu William Talbert Trabertovi věří. Dostává příští rok šanci ve dvouhrách, v Adelaide však opět nevyhrává. Jediný bod tu získal Seixas proti McGregorovi - a na veřejnosti se začínají objevoval hlasy, že Trabert si takovou důvěru nezaslouží. "Jeho doba přijde, uvidíte, a třeba nám jednou bude líto, že nebude členem našeho týmu," odpovídal nehrající kapitán tisku.

V roce 1953 musí Trabert na vojnu k námořnictvu. Jeho nepřátelé si mnou ruce, americký tým odletěl k finále Davisova poháru do Melbourne měsíc předem, Trabert zatím brázdí moře blízko San Diega v Kalifornii. Konají se manévry, poručík námořnictva Trabert nedostal žádné volno. Pak přece jen požádal o měsíční dovolenou, bylo mu vyhověno, ale s podmínkou, že se do 4. ledna znovu vrátí na svou vojenskou základnu.

Ani při svém třetím start ve finále Davisova poháru se však Trabert nedočkal celkového vítězství. Porazil sice Rosewalla, který v poháru debutoval, pak se Seixasem ještě vyhráli čtyřhru, ale závěrečné dvouhry Australané Hoad a Rosewall vyhráli a bylo rozhodnuto. Trabert pak překvapivě vyhrál Forest Hills, kde v semifinále vyřadil Rosewalla 7:5, 6:3, 6:3. Právě tohle jasné Trabertovo vítězství odsoudilo vítěze mezinárodního mistrovství Austrálie i Francie Rosewalla na druhé místo světového žebříčku, a třebaže nikdy předtím nebyl Trabert ani v první desítce, za rok 1953 je na prvním místě!

Tehdy za ním prvně přijel Kramer. Cítil, že by mohl posílit profesionální řady, a hlavně věděl, že má co dělat s budoucím vynikajícím tenistou.
"Tak co říkáte mé nabídce?" Kramer napsal na papír částku s mnoha nulami.
"Přijďte později, pane Kramere."
"Je vám třiadvacet, víte, jaká je tohle šance?"
"Vím, ale nejdřív musím dokončit univerzitu v Ohiu a pak pomoct Americe vyhrát Davisův pohár."
"A když se vám to nepodaří?"

Trabert však věřil, že jednou bude určitě stát u Davisova poháru, že si naň sáhne jako vítěz, fotoreportéři budou cvakat spouštěmi a ty snímky obletí nejen celou Ameriku, ale i svět. Napřed však obletěla svět fotografie z Trabertovy svatby. Anthony si vzal světovou královnu krásy - a při té příležitosti se znovu začalo hovořit o jeho přestupu k profesionálům. "Proč o něj Kramer tolik stojí?" ptali se ti, kteří tenisu moc nerozuměli. "Vždyť vyhrál zatím jenom jeden turnaj Grand Slamu."

Ale Kramer přesně věděl, co Trabert už - a co ještě - dovede. V polovině února 1954 přijel do Adelaide na mistrovství Jižní Austrálie, byli tam všichni nejlepší Australané v čele s Rosewallem a Hoadem, i čerstvý wimbledonský vítěz - Vic Seixas. Ten se vůbec do semifinále nedostal, prohrál s výborným Australanem Hartwigem, zato Trabert byl k neporažení. V semifinále vyřadil Rosewalla 6:2, 6:3, 6:2 a ve finále pak snadno přehrál Hoada 6:4, 6:2, 6:2. Poté se ještě stal mistrem Francie, ale ve Wimbledonu mu v semifinále Rosewall porážku vrátil. A blížilo se znovu finále Davisova poháru. Nehrající kapitán Talbert prohlásil, že v Sydney odehrají všechny zápasy Trabert a Seixas. "Věřím jim i ve čtyřhře, to bude jeden z rozhodujících zápasů," dodal ještě před odjezdem do Austrálie. Trabert se Seixasem spolu hráli čtyřhru celou sezónu, vyhráli Roland Garros, kde ve finále porazili Hoada s Rosewallem 6:4, 6:2, 6:1, ve Wimbledonu sice nezvítězili, ale stejně Australany vyřadili v semifinále. Konečně, proč by je nemohli porazit do třetice ve finále Davisova poháru?

Američané vedli v Sydney po úvodních dvouhrách 2:0. Trabert porazil Hoada 6:4, 2:6, 12:10, 6:3 a Seixas vyhrál nad Rosewallem. Čtyřhra už může všechno rozhodnout!

Rozhodla. Američanům se podařilo porazit Hoada s Rosewallem v tom roce už potřetí a po dlouhé době od roku 1949 vezli Davisův pohár zase do USA. Kapitán Talbert si uvědomoval, že za Trabertem přijede znovu Kramer - a předešel ho. Jako prezident jedné newyorské banky nabídl Anthonymu místo ředitele její filiálky v Los Angeles. Každý však věděl, že Kramerovy nabídky budou silnější.

"Tak co, kdy opustíte řady amatérů?" zeptali se Traberta v jedněch novinách.
"Už několikrát jsem Kramerovi řekl, ať přijde později. Davisův pohár jsem už získal, teď chci ještě vyhrát Wimbledon.
"A myslíte si, že bude mít Kramer takovou trpělivost? Vždyť už nabídky opakoval několikrát."
"Pan Kramer velmi dobře zná mou cenu."

Trabert k profesionálům nepospíchal. Snad věděl, že Kramer pak bude muset sáhnout hlouběji do kapsy. V roce 1955 to potvrdil. Na mezinárodním mistrovství Austrálie sice prohrál v semifinále s pozdějším vítězem Rosewallem, ale pak jasně vyhrál Roland Garros. A čekal Wimbledon. Byl jedním z největších favoritů turnaje, ale že ho vyhraje tak přesvědčivě, nepředpokládali ani ti největší experti. V průběhu celého Wimbledonu neztratil ani set! "Ještě nikdy jsme neviděli ve Wimbledonu takového suveréna," říkali turnajoví pamětníci.

Trabertovo vystoupení na wimbledonské trávě však mělo i nepříjemné následky. Bolestivě si namohl ramenní svalstvo a lékařský verdikt byl tvrdý: odpočinek, zákaz hraní. Tenisová Amerika nechtěla té zprávě věřit, proto svolal Talbert do Bostonu tiskovou konferenci. "Trabert bude určitě ve finále Davisova poháru hrát. Chceme přece obhájit trofej a bez Anthonyho by to bylo velmi těžké," prohlásil. Léčení však probíhalo zdlouhavě. Třicátého července sice Trabert hrál na turnaji v Southamptonu, ale finálový zápas musel vzdát. Znovu klid, intenzivní léčení, ozařování zraněného ramene. Za čtrnáct dní znovu začal, ale dobře věděl, že není v dokonalé kondici.

Blížilo se finále Davisova poháru ve Forest Hills a Kramer znovu Traberta navštívil. S šekem na 75 000 dolarů.

Finále však dopadlo pro Američany špatně, Australané vyhráli 5:0, Trabert do poslední dvouhry vůbec nenastoupil. Kramer vzal svou nabídku zpět a prohlásil, že se raději pokusí získat Hoada a že ten blonďatý Australan bude pro profesionální skupinu rozhodně atraktivnější než Trabert. Ale ten věděl své. Uvědomoval si, že jedině nepříjemné zranění ramene mu nedovolilo podat vrcholný výkon a že Kramer se ještě objeví. Odpočíval a opatrně se připravoval na mezinárodní mistrovství USA. "Trabertovo rameno už nic nedovolí." Přesně takové hlasy se objevovaly v americkém tenisovém táboře, ale Anthony všem dokázal, že nemají pravdu. Znovu vyhrál Forest Hills, a už druhý turnaj Grand Slamu v sezóně bez ztráty setu. V semifinále porazil Hoada 6:4, 6:2, 6:1 a ve finále Rosewalla 9:7, 6:3, 6:3!

A znovu tu byl Kramer.
"Čekal jsem, že se ozvete."
Anthony, ta nabídka už neplatí."
"Ta před finále Davisova poháru?"
"Teď už je to rovných sto tisíc."

Americká tenisová asociace se ještě snažila Traberta přemluvit, ale vypadalo to, že je všechno zbytečné. Jedinou útěchou amerického tenisu bylo, že Kramer lovil i ve vodách největšího soupeře - v Austrálii. 12. října 1955 podepsal Trabert v Los Angeles profesionální smlouvu. "Z amatérského tábora odchází další vynikající Američan," napsaly americké noviny. "V posledním velkém turnaji své amatérské dráhy dokázal Trabert všem pochybovačům, že jeho dělové podání se dokáže prosadit proti současné nejlepší taktické a technické obraně, kterou umí snad jen Rosewall, že dovede vyhrát i nad typickým představitelem tenisových dřevorubců, nad útočným a tvrdým tenistou, jakým je Hoad."

Hned v příštím roce se Trabert v Paříži stal profesionálním mistrem světa, když ve finále porazil vynikajícího Gonzalese 6:3, 4:6, 5:7, 8:6, 6:2. Švéd Davidson, pozdější vítěz Roland Garros a nejlepší tenista Evropy, to viděl: Obdivoval jsem v Paříži na mistrovství světa nejlepší profesionály, jsou to opravdoví mistři tenisu. Je pravda, že někdy bojují zoufaleji, než je zvykem v amatérském tenise. Nejvíc mě však zaujal Tony Trabert. Není jistě jednoduché zvyknout si na pekelné tempo, obvyklé na turnajích těch kouzelníků tenisové hry. Ale on to dokázal."

Trabert pak dlouhá léta patřil k nejlepším světovým profesionálům a po zrušení Kramerovy skupiny se stal předsedou Asociace tenisových profesionálů. Když se pak mezinárodní tenisová federace FILT rozhodla, že nepovolí otevřené turnaje amatérů a profesionálů, bojoval Trabert dál. ATP uvolnila 150 000 dolarů na nákup dalších amatérů, protože Kramer byl přesvědčen, že síla je v profesionálním tenise, a Trabert ho v tom podporoval.

"Ne, nejde v žádném případě o nějaký akt pomsty, ale chceme, aby se nejlepší hráči opravdu utkávali s nejlepšími. Pokud i další výborní amatéři přestoupí do našich řad, pak nebude třeba bojovat o otevřené turnaje," prohlásil tehdy Trabert. Ale i na otevřené turnaje časem došlo a nejlepší se opravdu utkávali s nejlepšími.

A Trabert? Vrátil se ke své velké lásce, k Davisovu poháru. Stal se nehrajícím americkým kapitánem a toužil znovu vybojovat pro svou zemi tu slavnou trofej. Začal v polovině roku 1975, to už musel loňský vítěz hrát od počátku, ne jako dříve, kdy obhájce nastupoval jenom k vyzývacímu finále. Mexičan Ramirez však v prosinci porazil Connorse a Američané tak byli vyřazeni, ještě než ročník 1976 začal. O rok později se stala americkým osudem Argentina. Trabert, který pil ze slavného poháru v roce 1954, se musel cítit hrozně. "Víte, jak mi je? Jako vinaři, který chodí kolem bohatých vinic a nemůže si v době sklizně utrhnout ani jeden hrozen!" Ano, Američané kralují špičce světového tenisu, ale nedokázali postavit tým, který by dosáhl cíle.

Když v roce 1978 Američané v Palm Springs vyhráli nad Angličany 4:1, Trabert k vítěznému fotografování přivedl sestavu McEnroe, Gottfried, Smith a Lutz. A když pili ze slavného poháru, řekl skromně: "Znám ten pocit, je jim, jako by dobyli svět."