Jaroslav Pospíšil: Chytil se až před "penzí"

Devadesát tenistů ze sta by takovou kariéru dávno zabalilo. Pospíšil začal pouť žebříčkem už v roce 2000 a první čtyři roky byla jeho maximem šestá stovka. Pak si polepšil. Chvíli byl kolem 300. místa, pak zase níž, trochu výš, jako na houpačce. Průlom však nepřišel. „Že bych ale skončil, to mě nenapadlo. Kamarádi o mně říkají, že nevypustím ani jednu výměnu, což je fakt. Takže jsem pořád bojoval,“ konstatuje Pospíšil.

Naštěstí měl v zádech sponzora, který ho čtyři roky finančně podporoval. Tím byly pokryté náklady na cesty. Jinak je pendlování po turnajích nižších kategorií bez valných výsledků těžce prodělečná práce, která od dalších pokusů mnohé odradí. „Ještě jsem z těch peněz ušetřil na další dvě sezony. Také proto, že jsem neměl - a tudíž nemusel platit - osobního trenéra,“ vzpomíná Pospíšil.

Jenomže bez kouče se mu tolik nedařilo. „Kdybych se mohl vrátit o deset let zpět, investoval bych do něj,“ malinko si vyčítá. A také by jezdil na větší turnaje. Zkoušel kvalifikace a hrál s lepšími soupeři. Dnes u třicátníka Pospíšila najdete ve statistikách jednu pozoruhodnost: odehrál pouze dva zápasy na okruhu ATP. Je expertem přes challengery. Ani na nich však do roku 2010 extra nezářil. Do loňské sezony šel jako hráč sedmé stovky žebříčku. Proletěl ho ale bravurně k nečekaným výšinám. Vyhrál tři turnaje kategorie Futures, v Prostějově se prodral do semifinále velkého challengeru, na dvou dalších do finále a v Trnavě si připsal premiérový triumf.

Skokan roku Pospíšil se zatím zastavil nejvýše na 106. místě na světě. Jen Tomáš Berdych a Radek Štěpánek jsou nyní z Čechů žebříčkově lepší, přeskočil i Jana Hájka. „To je fakt, ale před deseti lety bych byl z Čechů desátý,“ směje se Pospíšil, kterému do vyšších sfér pomohlo, že se po dlouhých jedenácti letech vrátil z Přerova do Prostějova. Má tam manželku a dceru Vanesu, bydlí pět minut od kurtů, potkává se s nejlepšími hráči, je víc v pohodě. „Vzal si mě do parády kouč Machovský, s kterým trénuje i Jirka Veselý. Zlepšil jsem forhend a servis a v zápasech je to znát. K duhu mi jde i spolupráce s kondičním trenérem Hynkem Frömelem. Na turnaje se mnou někdy jezdí i bývalý dobrý hráč Jan Mašík,“ vyjmenovává.

Letošní cíle Pospíšila jsou jasné. Rád by si konečně zahrál grandslam. Devětkrát v kariéře se o to pokoušel v kvalifikacích, leč nikdy neuspěl. A chce do první světové stovky. Pomoci mu k tomu mohou zkušenosti, záporem je psychika. Nikdy si příliš nevěřil, je odjakživa pesimistou, který vidí svět černě. „Chybí mi sebedůvěra, ale pracuji na tom. Bohužel jsem od přírody velký skeptik. Sice hlavně mimo kurty, ale při tenise mi to rozhodně nepomáhá,“ říká hráč, který si v kariéře vydělal na odměnách přes dvě stě padesát tisíc dolarů.

Úspěchy z poslední doby bere jako odměnu za vše, co tenisu on i jeho rodina obětovali. Že se nevzdal. Dva tři roky tenisu na profesionální úrovni ho ještě čekají. Třeba Pospíšil kromě dalších úspěchů ještě jednou prohodí Novaka Djokoviče levou rukou, tak jako se mu to povedlo v roce 2004 v Budapešti. „Novak tehdy zahodil raketu a poklonil se mi. Vždycky to byl šoumen,“ vzpomíná Pospíšil, dost možná světová jednička v hraní levou rukou mezi praváky. „Odmalička jsem hrál levačkou po tréninku voleje i smeče, bylo to moje kompenzační cvičení na záda. V každém utkání dodnes zahraju minimálně jeden úder levou. Tohle mi asi docela jde,“ usmívá se.