Paříž? Dřina a fantastický zážitek, vzpomíná Kodeš

"Jo, už je to čtyřicet let, to to utíká. Všichni hodně mluví o Wimbledonu a málo o Roland Garros," řekl Kodeš v rozhovoru s ČTK. V roce 1970 vyhrál na French Open svůj první grandslamový titul, který o rok později obhájil. V roce 1973 přidal i triumf ve Wimbledonu.

Při vzpomínce na Roland Garros Kodeše "okamžitě rozbolí nohy". "Je to nesmírná dřina," řekl hned. Přesto by klidně vrátil čas, kdyby mohl, a vychutnal si triumf znovu. "Prožít si to je fantastické. Když pak ležíte na masérském stole a všichni vám chodí gratulovat, tak máte v sobě pocit, že jste se nedřel zbytečně," povídal.

V restauraci pod centrálním kurtem na pražské Štvanici, kde odehrál nejednu velkou bitvu, vyprávěl s nadšením. Nejednou odbočil k jiným turnajům, dalším vzpomínkám, živě diskutoval i o výhře hokejistů na MS.

A přišel pečlivě připravený. "Vytiskl jsem si pavouky tehdejších turnajů," řekl a ze zadní kapsy vytáhl přeložené papíry se svou cestou k triumfu v roce 1970 i k obhajobě o rok později. "V roce 1970 jsem s tím nepočítal, bylo to vydřené. Obhajoby si vážím víc, ale zase jsem se cítil ve formě, i když dřina to byla taky," porovnal Kodeš.

K losům se často při rozhovoru vracel a prstem ukazoval na výsledky, jména soupeřů. "Tenhle Polák, to byl takový pindil, všechno vracel a běhal, ale hrál jsem dobře," řekl třeba o prvním kole z roku 1971 a souboji s Wieslawem Gasiorkem, kterého zdolal ve třech setech.

Drobný poradil vítěznou taktiku
Z památného roku 1970 si nejdříve vzpomněl na pětisetový maraton v osmifinále s Rumunem Ionem Tiriakem. "Šílený zápas," vyhrkl k duelu, který otáčel ze stavu 1:2 na sety. Hned se vrátil k myšlence z úvodu, že Roland Garros je strašná fyzická námaha. "Těšil jsem se na židli, abych si mohl o pauze sednout," popisoval, jak býval vyždímaný. Co ho zvedalo na nohy? "Moje vůle, nechtěl jsem se vzdát."

Nejsilnějším zážitkem z Roland Garros v roce 1970 je příběh semifinále. Kodeš už prohrával s překvapením Georgesem Govenem 1:2 na sety. Tehdy bývala po třetí sadě na deset minut přestávka a za Kodešem přišel do šatny muž se vzkazem od jeho slavného předchůdce Jaroslava Drobného. "Pan Drobný vám vzkazuje, že nesmíte chodit na síť po liftovaném, ale po čopovaném bekhendu," slyšel Kodeš, ale moc se mu to nelíbilo. Na čop si nevěřil. "A pan Drobný vám taky vzkazuje, že když se ten čop do konce zápasu nenaučíte, tak to prohrajete," zněl dovětek Drobného rady.

Kodeš se vrátil na kurt a držel se svého. Hrál při náběhu k síti liftovaný bekhend a rychle prohrával 0-2. "Pak jsem před returnem v hráčské loži zmerčil Drobného. Tak jsem si řekl, že to zkusím," řekl Kodeš. V příští výměně dal roztřesenou rukou křížný čop a Goven trefil síť. Pak Francouz poslal míč do autu. "Od toho momentu se to otočilo. Dal jsem mu 6-2 6-3 a postoupil do finále," doplnil Kodeš.

Dohra celého příběhu je jednoduchá. Když Kodeš ležel na masáži, přišel opět muž se vzkazem od Drobného, vítěze Roland Garros z let 1951-52. "Jarda vám gratuluje, ale on už odjel na letiště a letěl do Londýna, že prý finále už vyhrajete hladce," řekl Kodešovi.

Finále skutečně vyhrál Kodeš ve třech setech. Chorvatovi Željku Franulovičovi dokonce v třetí sadě nadělil kanára. "Ale pořád jsem měl strach, aby se to neotočilo," řekl Kodeš, který měl v hledišti trenéra Pavla Kordu. Doma má malou repliku poháru Pierra Guilloua, teprve později se vítězná trofej přejmenovala na Pohár mušketýrů.

Roland Garros považuje Kodeš za divácky nejzajímavější a pro hráče nejspravedlivější grandslamový turnaj. A to díky antukovému povrchu. "Tam se ukáže obrana, útok, psychická odolnost i fyzická kondice. Musíte si body uhrát, musíte trošičku přemýšlet," řekl Kodeš.

Do Paříže jezdí Kodeš každý rok. I letos sedne do auta, vyrazí na druhý týden turnaje a jako čestný host si závěr užije. Probere život se svými bývalými soky. A letos s sebou navíc veze anglickou verzi knihy Tenis byl můj život, kterou bude v areálu prezentovat.