Postřehy Berdychova trenéra Tomáše Krupy

Dal jsem si večer na oslavu pivko, ale brzy ráno už jsme spěchali na letadlo do Šanghaje, kde na Tomáše čekal hned na úvod právě Radek. Upřímně říkám, že pro mě osobně to bylo druhé finále v řadě. Bral jsem ten zápas prestižněji než jiný a byl jsem jako na trní. Vždyť já tři roky čekal, kdy se ti dva potkají. Tomovi jsem samozřejmě poradil, ale oba kluci se herně velmi dobře znají, ačkoliv proti sobě na turnaji pět let nenastoupili. Všechno proběhlo v klidu a korektně, čekal jsem trochu větší drama, ale hlavně, že Tomáš vyhrál.

V Asii mě utvrdil, že je fakt borec. V Pekingu mu turnaj sedl nejlépe z celé sezony z pohledu psychiky a konečně rok vyšperkoval titulem. Byl dokonale koncentrovaný, přesně věděl, co dělat. Špičkový tenista někdy nemusí hrát dokonale, ale díky koncentraci zvítězí. A naopak: může hrát famózně, ale když hlava není stoprocentní - prohraje. Ve finále s Čiličem měl Tom i kus štěstí, když byl set "dole" a za stavu 4:4 odvracel dva brejkboly. Teď už věřím, že nám Turnaj mistrů neuteče, byla by to obrovská škoda.

Ještě perlička ze semifinále Davis Cupu Španělsko - Francie, kterou nám v Asii prozradil Tsonga: Nadal hrál finále US Open s Djokovičem a přesně za osmnáct hodin už trénoval na antuce v Cordobě. Tsonga říkal, že mu málem vypadly oči z důlků. To považuju za stejně ďábelský výkon, jako kdyby kvalifikant porazil v prvním kole French Open světovou jedničku v plné formě, nebo kdyby fotbalisté Plzně vyhráli s Barcelonou na Nou Campu. Takhle to zkrátka vypadá, když chce někdo pro úspěch udělat všechno!