Raketa se dvěma držadly: Zkusil ji i Nadal

Máte novou verzi své zvláštní rakety, má odlišný tvar držadla – nebo ne?
„Je to tak. U předchozího modelu to bylo klasické véčko.“

Takže tohle je druhá verze?
„Vlastně už třetí, ale druhá, se kterou hraju na turnajích. Už od ledna, i když jsem se zpočátku ještě párkrát vrátil k té původní. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl.“

A třetí verze?
„Lišila se také jen držadlem. Mělo tvar U, které ale na konci nebylo spojené jako u nové verze.“

Kdo vlastně přišel s nápadem téhle neortodoxní rakety? Vy? Váš bratr Dann?
„Já a můj společník Lionel Burt, nezávisle na sobě. V době, kdy jsem už nějakou chvíli přemýšlel o raketě se dvěma držadly, mi kdosi řekl, že Lionel už něco podobného vymyslel. Sešli jsme se a - založili firmu. První dva modely byly z jeho dílny, tenhle třetí je můj nápad.“

Vaše společnost se jmenuje Natural Tennis. Proč?
„Protože jsme přesvědčeni, že tahle raketa a hra obouruč z obou stran je přirozenější a pro organismus zdravější. Lionel začal o raketě se dvěma gripy uvažovat i proto, že měl problémy se zády kvůli jednostrannému zatěžování při tenisu a golfu.“

Zdá se, že vaším prvním sportem musel být volejbal.
„Kdepak, basket. Pak jsem hrál taky baseball, americký fotbal, soccer a volejbal. S tenisem jsem začal v deseti letech, ale hrál jsem jen pro zábavu, až v osmnácti jsem se rozhodl hrát závodně. Jenomže pak jsem studoval a od dvaadvaceti do sedmadvaceti hrál zase jen s přáteli. Tři roky jsem dokonce nehrál vůbec, protože jsem byl s rodinou na mormonské misi v Brazílii. Až po návratu domů do Los Angeles jsem se k tenisu vrátil a potkal Lionela. S bratrem jsme pak začali hrát čtyřhru. Dann ale loni skončil, je mu čtyřiatřicet.“

Váš servis však nemá s neortodoxní raketou nic společného?
„Nemá, takhle jsem servíroval i se standardní raketou. Když mi bylo jedenadvacet, zkusil jsem to a zjistil, že když vyskočím a zasáhnu míč výš, můžu využít lepší úhly. V tenise je však proti volejbalu jedno zásadní omezení – na podání se nelze rozběhnout, ani udělat pár kroků, musíte servírovat de facto z místa.“

Jaký je vůbec zájem o vaše rakety?
„Zatím jsme jich prodali asi tisíc. Ale nedělali jsme žádný marketing.“

Vy sám přece děláte marketing! Loni na US Open bylo kolem vaší rakety pozdvižení.
(směje se) „Je pravda, že díky raketě i podání přitahuju pozornost. Už při našem debutu na ATP Tour, v Newportu v létě 2008, jsme s bratrem prodali fanouškům po zápase sedm raket.“

Kolik raketa stojí?
„Dvě stě dolarů.“

To je skoro stejně jako Federerova wilsonka…
„To je. Ale Wilson dělá miliony raket, my jen pár, je to skoro ruční práce, takže výroba je dražší.“

Kolik hráčů už vaši raketu otestovalo?
„Hodně. Prohlédli si ji i Nadal s Federerem a zkusili si v šatně pár imaginárních forhendů a bekhendů.“ (usmívá se)

Co říkali?
„Že je to zajímavé… Hodně kluků, hlavně na challengerech, si ji vyzkoušelo i na dvorci, taky Clement nebo Santoro. Pro toho, kdo je zvyklý na klasickou raketu, by to však byla velká změna, takže to nikdo nebral vážně. Na turnajích hrají s naší raketou jen dva hráči – Michael Hole a Trent Aaron, kteří se pohybují na turnajích Futures.“

Když pomineme zdravotní hledisko – jaké další výhody má vaše raketa?
„Větší dosah na obě strany. Kdo s ní hraje od mládí, zvykne si, může hrát snadno z obou stran forhend. A při držení oběma rukama jsou údery jednodušší.“

A nevýhody?
„Dva gripy. Kůže a omotávky stojí víc peněz.“ (směje se)

Kdo si vaši raketu koupí?
„Fanoušci, kteří jsou zvědaví a chtějí ji mít doma jako zajímavost. Taky někteří začátečníci, protože je pro ně snazší hrát z obou stran oběma rukama. A ti, kdo chtějí hrát hlavně pro zábavu, nebo berou tenis jako »cvičení«, trénink kondice. Teď připravujeme i verzi pro děti.“

Asi to není velký byznys, ostatně podobně jako váš tenis?
„Ne, to není. A tenis, to je pro hlavně splněný sen. Užívám si, že můžu v jedenatřiceti cestovat a hrát turnaje, je to skvělá zábava. Když jsem začínal, mnozí se spíš smáli, ale už jsem si zahrál i pár větších turnajů, například US Open. V deblu jsem byl v první stovce, ale v singlu je to horší, až kolem tisícího místa.“