Rekordmanka Courtová slaví sedmdesátiny

Během své kariéry Courtová v letech 1960 až 1977 jedenáctkrát ovládla dvouhru na Australian Open, pětkrát na French Open i US Open a třikrát ve Wimbledonu. K tomu přidala na všech čtyřech největších turnajích po 19 triumfech ve čtyřhře i smíšené čtyřhře. Kromě toho čtyřikrát přispěla k vítězství Austrálie ve Fed Cupu.

"Margaret ční vysoko nad ostatními, zdá se, že ona o všem rozhoduje. Její tenisová síla je úžasná. Když potřebuje, vždycky je o krok napřed," prohlásil o ní jeden z předních znalců ženského tenisu Ted Tinling.

Největšími zbraněmi "Amazonky z Austrálie" byly tvrdé podání a hra na síti, k čemuž jí pomáhala její vysoká postava. Kromě toho jí zdobily i skvělá fyzická kondice, pohyb po dvorci a bojovnost. Stylem servis-volej přiblížila ženský tenis mužskému pojetí hry.

"Když se dostane k síti, tak musíte mít zákonitě dojem, že před vámi vyrostla nejvyšší hora a navíc dobře víte, že její dlouhé paže si dosáhnou pro váš lob až úplně do nebe," řekla na adresu Courtové její velká soupeřka Američanka Billie Jean Kingová.

Velké turnaje vyhrávala i po návratech z mateřské
Rodačka z Albury začínala s tenisem jako osmiletá, v 17 už pod dívčím jménem Smithová vyhrála na Australian Open 1960 svůj první grandslam. Po sedmém triumfu na domácí půdě v řadě na čas přerušila kariéru a během přestávky se provdala za Barryho Courta, syna západoaustralského ministra průmyslu.

Na kurty se vrátila v roce 1968 a o dva roky později jako druhá tenistka po Američance Maureen Connollyové a první v otevřené éře ovládla všechny turnaje "velké čtyřky" v jedné sezoně (stejný kousek od té doby zopakovala jen Němka Grafová). Totéž se jí dvakrát povedlo i ve smíšené čtyřhře.

Krátce poté Courtová opět na čas opustila dvorce, tentokrát kvůli těhotenství. Ze stejného důvodu pak měla pauzu ještě třikrát, po návratu se ale pokaždé zařadila zpět mezi absolutní špičku. V roce 1973 jí k druhému Grand Slamu chyběl jen titul z Wimbledonu, i tak se ale stala první matkou-šampionkou na turnajích "velké čtyřky".

Raketu pověsila tenisová královna definitivně na hřebík v necelých 35 letech v roce 1977, již o dva roky později byla "za dokonalý herní projev a úspěchy, jimž se nevyrovná žádný jiný tenista" přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy.

Po ukončení hráčské kariéry vystudovala stoupenkyně Letničního hnutí teologii, stala se z ní duchovní a ustavila společenství s názvem Margaret Court Ministries. V roce 1995 založila v Perthu centrum pentekostální církve, v němž slouží jako pastorka, její pořad A Life of Victory vysílá australský křesťanský televizní kanál. Proslula i svým odmítavým postojem k homosexuálům, čímž si vysloužila nesouhlasné reakce od řady bývalých tenistek.