Bára se vrátila, aby zase vyhrála něco velkého, říká trenér šampionky Krejčíkové

Krejčíková má za sebou nepříjemné období. Série zranění ji vyřadila na několik měsíců ze hry, což znamenalo i propad do osmé desítky světového žebříčku. Nyní se krok po kroku vrací zpět mezi elitu a bývalý český daviscupový reprezentant Jiří Novák jí v tom pomáhá.

"Ten propad žebříčkem nebyla nějaká krize, jen přímý důsledek těch zranění. Bára je pořád neuvěřitelná hráčka, která má touhu zase vyhrát něco velkého," říká někdejší pátý hráč světa.

Barbora Krejčíková a Jiří Novák. (@ MARK EVANS / EPA / Profimedia)

Celý ten návrat Barbory sledujete zblízka. Čekal jste, že se po těch těžkých měsících dokáže tak rychle vrátit a znovu vyhrávat turnaje?

"Na to se nedá odpovědět jednou větou, je to na delší vyprávění. Bára mi volala před rokem a čtvrt, že nemá trenéra a že by to se mnou chtěla zkusit. A když jsme se potkali, hned jsem věděl, že to chci dělat."

Co vám tehdy říkala?

"Ona byla motivovaná ještě něco velkého dokázat. Nemusíme se bavit o jejích technických a herních dovednostech. Už dávno všem dokázala, jaká je hráčka, tím co všechno vyhrála."

Ale nejistota panovala okolo zdraví…

"Ano, to je u Báry vždycky alfa a omega. Každopádně jsme věděli, že když bude zdravá, tak se výsledky zase dostaví. A bylo to patrné. Ten progres byl postupný, vracela se po vyhřezlé plotýnce, a tak trvalo nějaké týdny, nebo spíš měsíce, než se dostala do zápasového tempa. Ale už loni v Americe to začalo být pozitivní. Udělala tři kola v Cincinnati a čtvrtfinále US Open. Pak jsme jeli do Asie, kde hrála čtvrtfinále v Soulu."

Ale v září v Pekingu zase přišlo zranění…

"Ano… Ve třetím kole si tam přivodila zlomeninu v koleni. Nešťastně propnula nohu a bylo z toho těžké zranění. Takže v podstatě zase nemohla hrát. Bylo to pro ni samozřejmě těžké. Nejdříve půl roku nehrála a pak znovu z posledních 10 měsíců vynechala sedm."

Každopádně letos opět potvrzuje svou třídu. Ve Wimbledonu vyřadila Mirru Andrejevovou. Naposledy triumfovala v Aténách, těsně před pražským turnajem.

"Ona je brutální hráčka. Věřím, že když bude zdravá, rozehnaná a bude mít sebevědomí, tak bude sakra nebezpečná pro všechny soupeřky a opravdu znovu může ještě něco velkého vyhrát."

Jak náročný ten přesun z Řecka vůbec byl?

"Samozřejmě se trochu bála, co ten náročný program udělá s tělem. V Aténách se jí extrémně dařilo, pak ale začal shon. Dohrála ve čtvrt na jedenáct večer, pak následovalo slavnostní vyhlášení, tiskovka a kdesi cosi a jestli naspala hodinu? Tak to doháněla až v Praze. A v úterý už zase musela hrát. Samozřejmě se po těch zkušenostech, kterými si v poslední době prošla, bojí o zdraví. Je opatrná. Ale taky je to profík. S Lindou Fruhvirtovou to nebyl jednoduchý zápas. Ale přišla, nastoupila, otáčela skóre. A vyhrála. Vlastně je to úplně neskutečné."

Vzhledem k tomu náročnému programu mnoho lidí spekulovalo, zda Prahu raději nevynechá…

"Ne, vůbec. My jsme Prahu plánovali dlouho dopředu. Tenhle turnaj byl v programu, protože neměla nahrané zápasy. Potřebuje se dostat do tempa, najít jistotu. A další důvod byl ten, že to je v Praze a ona miluje hrát v Česku. Takže ona ani na sekundu nepřemýšlela, že by Prahu po tom triumfu v Aténách odhlásila."

Je pravda, že ze svých 9 triumfů má dva z grandslamů a další dva právě z Prahy a Ostravy...

"Právě. Když jsme se o těchto emocích bavili, říkala mi, že třeba ten svůj první grandslam v Paříži si vlastně vůbec neužila, tím jak to bylo v covidovém roce a nebyla tam ani noha. Zvedla ruce a viděla prázdné tribuny. Daleko silnější vzpomínky má na Ostravu, kde porazila Igu Šwiatekovou a bylo tam devět tisíc lidí a bouřlivá atmosféra. Víte, Česko je pro ni důležité. Cítím, že před českými fanoušky hraje opravdu moc ráda."

Vy jste to měl podobné. Zažil jste ještě dobu, kdy se daviscupová utkání hrála daleko častěji před domácím publikem.

"No jasně! Na Davis Cupy mám nejkrásnější vzpomínky. Hrávali jsme v Ostravě, v Brně, nebo tady na Štvanici. A když pak tribuny skandují vaše jméno? Pro tohle tenis člověk hraje..."

Určitě pro ni byl motivací i tenhle velký štvanický kurt, nikdy předtím tu hrát nemohla. To vy jste jí o něm mohl vyprávět…

"Já tu arénu úplně miluju! Znám ji už od dob, kdy jsem hrával jako dorostenec. Pak jsem tu hrál i vyhrál challenger. Pak jsem tu hrál ATP turnaj a na zápas s Bruguerou bylo úplně plno. Zažil jsem tu Davis Cup s Jihoafrickou republikou. No prostě je to pro mě ikonický kurt. Je to nejkrásnější aréna, jakou v Česku na tenis máme. A jsem strašně rád, že se ten turnaj hraje tady, i když ho pořádá Sparta. Ale ty montované tribuny ve Stromovce prostě tenhle nádherný stánek nikdy nenahradí. Já si to fakt užívám."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.