Ten zápas nejde s jiným srovnat, hlesl Sinner. Alcaraze řadí k legendám, mrzí ho, že minul Rogera

Hrálo se historicky nejdelší finále French Open v historii a dle mnohých expertů jedno z nejkvalitnějších vůbec. Nešlo jen o hru, ale také o mentální nastavení. Vždyť oba hráči byli vystaveni několika krizovým chvílím a obratům.

"Ten zápas se nedá srovnávat s žádným jiným. Fyzicky jsem byl v pořádku. Jsem sice unavený, ale stejně tak to měl Carlos. Co se dá dělat? Teď, když už je daný výsledek, nemůžete ho změnit. Jsem ale šťastný, že jsem mohl být součástí takové bitvy. Byl to dlouhý zápas, na vysoké úrovni. Prohrál jsem, takové věci se stávají, a dnes se to stalo mně," vyprávěl Sinner na pozápasové tiskové konferenci.

Tři nevyužité mečboly už Sinner řešit nechtěl. "Je samozřejmě těžké to přijmout. Měl jsem mnoho příležitostí zápas ukončit. Sport mi dává spoustu pozitivních emocí a dnes jsem musel skousnout ty smutné. Ale myslím, že jsem se od loňského roku jako hráč zlepšil," přidal Sinner. Co se výsledků týče, na Roland Garros uhrál zatím svůj nejlepší turnaj. Vůbec poprvé se dostal do finále, předtím hrál jedno čtvrtfinále (2020) a loni došel mezi čtyři nejlepší.

Fanoušci tenisu po epické bitvě vnímají, že rivalita mezi Alcarazem a Sinnerem právě díky letošnímu finále nabrala opravdovou dynamiku.

"Každá rivalita je jiná. Dříve se hrál trochu jiný tenis, teď míč létá strašně rychle a je to velmi fyzická hra. Těžko se to srovnává. Měl jsem to štěstí, zahrát si proti Novakovi i proti Rafovi. Bohužel jsem nikdy nehrál proti Rogerovi na grandslamech. Ale porazit tyto hráče je vždycky velmi těžké. Stejný pocit mám u Carlose a několika dalších soupeřů," přemítal Jannik Sinner.

Italský tenista také přiznal také, že ačkoli hrál finále grandslamu v Paříži, nebyla samozřejmostí přítomnost všech členů jeho rodiny přímo v místě konání: "Můj otec tu dnes nebyl, protože musel do práce. V naší rodině mé úspěchy nic nemění. Bylo ale fajn, vidět tu mou mámu. Ta mi vždycky říkávala, že by nikdy nepomyslela na to, kam se dostanu. A vidíte, teď jsem se ocitl tady a hrál jsem nejdelší finále v historii Roland Garros. Prohra bolí, ale nemůžu kvůli ní brečet…"

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.