Utekla z Československa a stala se legendou. Tenisová královna Navrátilová slaví kulatiny

"Je největší hráčkou ve dvouhře, čtyřhře i mixu, jaká kdy žila," ocenila svou někdejší rivalku Američanka Billie Jean Kingová. Ve prospěch Navrátilové hovoří kromě rekordních devíti triumfů ve Wimbledonu, čtyř na US Open, tří v Austrálii a dvou na French Open také 31 grandslamových titulů v deblu a deset ve smíšené čtyřhře. Všechny tři kategorie dokázala vyhrát jako jedna ze tří hráček historie, v open éře jako jediná.

Rodačka z Prahy poprvé držela raketu ve čtyřech letech ještě jako Šubertová, s tenisem začala o pár let později pod vedením svého nevlastního otce Miroslava Navrátila, jehož příjmení přijala. V 15 se stala mistryní republiky, v roce 1974 vyhrála v Orlandu svůj první velký titul a krátce nato se stala profesionálkou.

Následující rok dvakrát postoupila do finále grandslamu, ale v Melbourne i v Paříži prohrála. Protože jí domácí svaz dělal problémy s uvolňováním do zahraničí, zůstala v září téhož roku v USA a požádala o politický azyl. V reakci na to jí bylo odebráno čs. občanství, o šest let později získala už jako královna světového tenisu americké (české jí bylo vráceno v roce 2008).

Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala v roce 1978 ve Wimbledonu po třísetové bitvě se svou největší soupeřkou Chris Evertovou. Současně se poprvé dostala do čela tenisového žebříčku, kde nakonec strávila dohromady 332 týdnů (úspěšnější je v tomto ohledu pouze Němka Steffi Grafová).

V roce 1983 prohrála jediný z 87 zápasů, v tom následujícím vytvořila nový rekord šňůrou 74 zápasů bez porážky. "Nikdy jsem neviděl nikoho jiného pracovat na sobě tak tvrdě," vysvětloval naprostou dominanci Navrátilové v první polovině 80. let její tehdejší trenér Mike Estep.

Z posledního singlového triumfu na některém z podniků "velké čtyřky" se sedminásobná hráčka roku WTA radovala v roce 1990, kde jinde než ve Wimbledonu. Ještě o čtyři roky později postoupila na londýnské trávě až do finále, jubilejního desátého primátu se však v 37 letech nedočkala a téměř vzápětí se rozloučila s vrcholovým tenisem.

Po tříleté pauze se na kurty vrátila, především jako skvělá deblistka. Kariéru členka tenisové Síně slávy definitivně ukončila v říjnu 2006 krátce poté, co se díky triumfu v mixu na US Open stala na prahu padesátky nejstarší vítězkou grandslamu v historii. "Tenis miluju, ale je čas, abych se v životě posunula dál," prohlásila tehdy.

Poté Navrátilová komentovala tenis, angažovala se v charitě a bojovala za práva homosexuálů, znevýhodněných dětí i zvířat. Sama se k lesbické orientaci veřejně přihlásila jako jedna z prvních známých osobností, v roce 2014 si vzala svou dlouholetou partnerku Julii Lemigovovou. Napsala též několik knih, krátce trénovala Polku Agnieszku Radwaňskou.

"Toužím po tom, abych pořád mohla dělat dobré věci pro lidi. Věci, které pomáhají a něco znamenají. Chtěla bych opustit tento svět lepší, než jaký jsem ho našla," popsala svou životní filozofii Navrátilová, jež úspěšně zvládla opakovaný boj s rakovinou. "Pokusím se dál dělat správné věci a snad to dobře dopadne. Je potřeba dělat pořád kroky dopředu," uvedla poté, co obdržela stříbrnou medaili předsedy Senátu.