Parádní vzestup Kopřivy: Asi hraju nejlepší tenis. Pomohli Berrettini i zimní Amerika

V novém týdnu se Kopřiva posune na 55. příčku rankingu, v pořadí ATP Race roku 2026 mu dokonce bude patřit 32. místo! Výrazně se mu daří na antukových turnajích, ve španělské metropoli se dostal mezi 16 nejlepších. A čím dál víc přesvědčuje i svou hrou, zejména ostrý a přesně umístěný forhend se stává jeho signifikantním úderem. Prostějovský tenista poskytl Livesport Zprávám exkluzivní rozhovor.

Jak sám pro sebe hodnotíte vystoupení turnaj v Madridu? A jste si ho užil?
Madrid byl samozřejmě super. Rád se tam vracím, nebyl jsem tam poprvé a to místo se mi líbí. Letos jsem tam zahrál jedny ze svých nejlepších výsledků na tour a skvělý byl třeba zápas s Rubljovem. Ten se mi povedl od A do Z. Asi aktuálně hraju svůj životní tenis, ale pořád je to jen tenis. Pak jsem třeba s Rafou Jodarem úplně nejlepší výkon nepředvedl. Ale pořád věřím, že se člověk může dál zlepšovat.

Letos v zimě jste vyrazil na turné do Jižní Ameriky, což není pro evropské hráče zrovna tradiční cesta. Pomohla vám tahle změna?
Asi je to tak. Byl to určitě jeden z těch aspektů, kdy jsem získal potřebné body i sebevědomí. Ale už v Austrálii jsem se cítil dobře, měl jsem možnost si zahrát rovnou hlavní soutěž a tím, že mi tam vyšlo i první kolo, tak to člověka psychicky uklidní ze všech stránek. Má sebevědomí, neřeší finanční stránku a tak dále… Teď je sice krásné období, ale pořád se snažím držet nohama na zemi, protože tenis je v tomhle ohledu neúprosný sport.

Co jste ve svých 28 letech začal dělat jinak, že má vaše hra progres?
Od nového roku i spolupracuju s novým týmem, co se týče tenisových trenérů, s Lukášem Soukupem a s Honzou Marančákem,  A asi i to mi dodalo určitý impuls. Snažíme se pracovat na forhendu a na servisu, kde jsem cítil nějakou slabinu. Dokonalé není nikdy nic, ale určitě se na tom zapracovalo a třeba forhend vnímám teď i jako zbraň. Jsem rád, že si to sedlo, že sklízím i nějaké ovoce.

Vít Kopřiva. (@ Beautiful Sports International, BEAUTIFUL SPORTS Pressphoto Agency / Alamy / Profimedia)

Nebyl to jen Rubljov. Letos jste porazil Cobolliho nebo Berrettiniho, to jsou už hodně prestižní soupeři…
Berrettini je samozřejmě zvučné jméno, skvělý hráč. Ale v ten konkrétní den mi prostě ta jeho hra seděla. Měl slabší bekhend a proto jsem ho byl schopný relativně bez problémů přehrát. Ne že bych si toho nevážil, ale v Buenos Aires pro mě bylo důležitější spíš první kolo, kde jsem otáčel ve třetím setu zápas s Alexem Barrenou. To není borec ze stovky, ale přišlo mi to daleko důležitější. Ale těch momentů v téhle sezoně je spousta. I v Austrálii jsem otáčel zápas se Struffem. Celé se to pak mohlo rozjet do pozitivnějších kolejí.

Jste jedním z hráčů, kteří léta bojovali na tenisovém okruhu o živobytí, na challengerech moc velké jistoty nejsou. Dodává vám váš současný ranking pohodu a zároveň klid na práci?
To je obsáhlejší, komplexnější téma. Ale samozřejmě když člověk objíždí jenom challengery, tak to na nějaké extra vyskakování není. A i když je ten život fajn a hezký, tak nikdy pořádně nevíte, co může být za pár týdnů, kdy se třeba zraníte. Finanční nejistota je tam pořád. Takže teď je to nějakým způsobem jednodušší, člověk může i trochu investovat do sebe a taky nyní třeba mohu cestovat po Evropě i s rodinou a ten tenisový život je potom i příjemnější.

V Madridu jste si určitě užíval i jistý statut celebrity. Nejen že jste se dostal mezi 16 nejlepších, ale hráči také přijíždějí na zápasy nablýskaným turnajovými vozy na terminál, kde čekají desítky fanoušků na podpisy. Jaký je to pocit?
Je to takový festival. Už to tam znám, byl jsem tam potřetí. Je tam prostě jediná příjezdová cesta a ten kontakt s těmi diváky je hodně blízký. Oni tam ale prostě čekají na ty největší hvězdy. Ale dnes už i mě poznají, někdo volá a chtějí i podpis. Je to určitě příjemnější. když je zájem i o mě větší. Když pak ale přijedou Sinner, Alcaraz, nebo Djokovič, tak to až neuvěřitelné, co ti tihle kluci musí zvládat za pozornost. Neříkám, že je to nepříjemné, ale zároveň je to i docela náročné. Ale to se mě úplně netýká. (usmívá se)

Odpočinul jste si po Madridu? A jaké jsou vše další plány? V Římě vás čeká obhajoba třetího kola…
Antuka je pro mě nejpřijatelnější povrch. Po Madridu jsem byl pár dnů doma v Prostějově načerpat energii a chystám se do Říma. Pak ale na druhý týden Říma nemám zatím nic přihlášené. A pořád je to o nějakém balancu psychického, fyzického zdraví a nějakého vhodného turnajového programu. Takže bude Řím, pak mám přihlášený Hamburk nebo Ženevu, to se ještě budeme rozhodovat. Ale pokud bych se dostal někde do hlavní soutěže, tak bych rád jel. A pak hned navazuje Paříž… A určitě budu hrát domácí challenger v Prostějově.

A po travnaté sezoně se zase vrátíte na antuku, nebo stejně jako většina hráčů zamíříte na betony do USA? 
V období začátku července jsou antukové turnaje v Evropě, které mám rád. Je to sice obsazením trošičku slabší, nehrají tam úplně top hráči, ale pro nás, pro ten zbytek světa, je nějaká šance uhrát body. Záleží i na tom, jak to komu sedne, ale určitě mám plánu ještě něco před betony odehrát, protože Amerika bude i tak dlouhá a nemám potřebu v ní být o další dva týdny navíc.

Aktuálně jste česká čtyřka. Motivuje vás i možnost být v daviscupovém týmu? Pod Tomášem Berdychem má reprezentační výběr novou atmosféru…
Byl jsem s klukama na konci roku na finálovém turnaji v Boloni, teď bude nádherný zápas s Amerikou doma. Pořád je to o tom, jaké výsledky budu předvádět a jestli si nominaci zasloužím. Pořád jsou ale přede mnou tři výborní singlisté a celkově máme výborný tým. Máme už i nějaké deblisty, kteří jsou stabilně ve stovce. A zbytek už je na kapitánovi, jak to poskládat. Ale pořád věřím, že je to otevřené i pro mě. A když přijde pozvánka, určitě bude rád.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.