Hrůzný příběh. Otec mě mlátil, nadával mi, svěřila se Dokičová v knize

Bývalé profesionální tenistce Jeleně Dokičové tento týden vychází kniha. O průběhu její tenisové kariéry se v souvislosti s jejím otcem Damirem Dokičem, známým bouřlivákem, leccos ví, ale v tuto chvíli jsou všechna média v pozoru a těsně před vydáním autobiografie bývalou světovou čtyřku a semifinalistku Wimbledonu vyzpovídala.

Vše začalo již první den, kdy Dokičová vzala raketu do ruky. "Od prvního dne mě mlátil a nepřestávalo to. Dostalo se to mimo kontrolu," začala své vyprávění. V pouhých jedenácti letech utekla s rodiči před válkou do Austrálie a vzhledem ke svému talentu s tenisem pokračovala. Na kurtech v Sydney ji trénoval i nadále její otec.

Rodačka z Osijeku to ale ani v Austrálii neměla lehké. Trenéři a hráčky jí jasně dávali najevo její původ a nejednou slyšela "ať táhne tam, odkud přišla".

V těžkých chvílích se rozhodně nemohla spolehnout na podporu rodiny, zvlášť otce, který ji i nadále mlátil. A čím starší Dokičová byla, tím více se násilí stupňovalo. Dokičová musela snášet kopance do holení, plivání do tváře a další hrůzné události. V době dospívání se k fyzickému násilí přidaly i nadávky. Damir Dokič neváhal svou dceru několikrát nazvat "kur*ou", "děv*ou" nebo "šlapkou".

"Nešlo jen o fyzickou bolest, ale hlavně o tu emocionální. Když je vám 11, 12 let a slyšíte tak hnusné věci... bylo to pro mě těžké," řekla Dokičová.

Přes to všechno dokázala prodat svůj talent. V roce 1998 vyhrála juniorku na US Open a o rok později v prvním kole Wimbledonu porazila Martinu Hingisovou a stala se žebříčkově nejníže postavenou hráčkou v open éře, která nasazenou jedničku na grandslamu porazila.

V roce 2000 se tehdy teprve sedmnáctileté Dokičové povedl životní úspěch. Na nejslavnějším turnaji světa došla do semifinále a lepšího grandslamového výsledku už poté nikdy nedosáhla. Souboj o finále s Lindsay Davenportovou však prohrála, a přestože postup mezi nejlepší kvarteto mohla sedmnáctiletá tenisová naděje považovat za ohromný úspěch, otec ji krutě vrátil do reality.

Opilý Dokič jí totiž zakázal vrátit se na hotel. "Jsi ubohá, blbá kráva, v žádném případě nechoď domů. Jsi pro nás jen ostudou. V hotelu rozhodně nezůstaneš. Přespi si, kde chceš. Třeba ve Wimbledonu. Je mi to jedno." Dokičová tak opravdu zkoušela přespat v areálu All England Clubu. Pořadatelé si toho ovšem všimli a zařídili jí nocleh jinde.

Později v létě se hrál turnaj v kanadském Montréalu a Dokičová po životním úspěchu ve Wimbledonu vypadla hned v prvním kole. To už její otec neunesl a zmlátil ji do bezvědomí. "Úder do hlavy mě srazil na zem, ležím na zemi a on do mě kope, vidím rozmazaně..." píše Dokičová ve své knize. Na tuto příšernou vzpomínku prý rozhodně nikdy nezapomene.

Dokičová i nadále všechno snášela a v roce 2002 se dostala na čtvrté místo žebříčku WTA, které zůstává jejím kariérním maximem. O rok později definitivně přerušila kontakt s otcem, což trvá dodnes, přestože snaha o usmíření byla. Její otec však nechtěl přijmout zodpovědnost za své činy, a proto už nikdy nemohou mít dle vyjádření Dokičové normální vztah otec-dcera.

Po životní sezoně se začala Dokičová v žebříčku propadat a nakonec kvůli zraněním a depresím skončila až mimo první pětistovku žebříčku. V roce 2009 ještě naposledy zazářila, když jako divoká karta na domácím Australian Open došla do čtvrtfinále.

V roce 2014 vítězka pěti titulů na okruhu WTA kvůli problémům se štítnou žlázou kariéru definitivně ukončila. Postupně přibírala na váze a zastavila se až na 120 kilogramech. Od té doby se na sobě snaží pracovat. Hodně jí pomohla láska k tenisu. V posledních měsících zhubla 30 kilo a její největší prioritou je teď její zdraví. Nevylučuje ani možný návrat na kurty.

V pondělním rozhovoru se Dokičová divila, proč Australská tenisová federace neudělala v minulosti více pro její ochranu, přičemž prý tehdy musela alespoň částečně vědět, co se děje. Federace se v tiskovém prohlášení bránila, že se snažila své tenistce pomoci. "Někteří představitelé několikrát kontaktovali policii. Bez přímé spolupráce Dokičové a jejího otce ovšem nemohla policie nikdy tyto záležitosti plně prošetřit."

Damir Dokič měl vždy špatnou pověst, ať už jako otec, nebo jako trenér, a nakonec mu byl kvůli jeho nevhodnému chování zakázán vstup na všechny turnaje WTA a většinu grandslamů. Například na US Open v roce 2000 obtěžoval organizátory kvůli ceně jídla, ve Wimbledonu zase rozbil novinářovi telefon a často urážel samotné rozhodčí.

Své si užili i pořadatelé úvodního grandslamu sezony. Dokič totiž o losu Australian Open 2001 prohlásil, že byl zmanipulovaný v neprospěch jeho dcery, která v prvním kole prohrála s Davenportovou. Vrcholem bylo, když před osmi lety strávil 15 měsíců ve vězení, protože ohrožoval australského vyslance v Srbsku ručním granátem.