Mimozemšťané a ti druzí

„První člověk na žebříčku je Ferrer. Ti před ním jsou mimozemšťané,“ prohlásil v Melbourne jeden z kolegů. Nepřeháněl. Čtvrtý hráč světa Murray totiž dominující trojici visí na zádech a je jen otázka času, kdy také pozná slast grandslamového triumfu. Zvlášť poté, co angažoval Ivana Lendla.

Nejen bodový rozdíl mezi největšími esy mužského tenisu a zbytkem světa je propastný. Kdo čekal, že Ferrer nebo vracející se Del Potro v Melbourne někoho z favoritů potrápí či dokonce vyřadí, hrubě se spletl. Jedinou výjimkou byl Berdych, jenž rozehrál skvěle partii s Nadalem, ale neproměněná šance v koncovce druhé sady ho zřejmě stála úspěch. Jinak? Kde nic, tu nic. Djokovič ztratil set s Hewittem a Ferrer ho dostal do tie-breaku, Murraymu sebral sadu Harrison. Odstup mezi prvním kvartetem a pátým Ferrerem se v Melbourne ještě víc prohloubil.

„Co předvádí Djokovič, Nadal, Federer a Murray, to je tenis z jiné planety,“ říká expert Tennis Areny Jiří Fencl a trenér daviscupového týmu Josef Čihák se připojuje: „Každý z nich v něčem vyniká a všichni v sobě mají něco, co těm za nimi chybí.“

Co to je?

„Jsou to šampioni! A šampion se musí narodit. Ti první tři to v sobě mají. I Murray. Pro úspěch je ochoten udělat cokoli a Ivan Lendl dobře ví, co mu má poradit,“ tvrdí velezkušený kouč Jan Kukal a přidává vlastní charakteristiku hvězd.

„Federer je génius, ale nemá až takovou píli a už mu nezbývá tolik času.“

„Djokovič je nejlepší, protože je nejlepší atlet; lepší než on byl jenom Borg. (Ten kdysi porazil v sázce o velké peníze atlety-specialisty v závodě na tři kilometry překážek.) Ale pořád má ohromné rezervy – v agresivitě, podání i volejích.“

„Nadal, to je největší bojovník v  historii, ale má málo zbraní. Tou hlavní je jeho levačka. A má potíž s tím, že se ohromně nadře a přetěžuje kolena.“

„Murray je neuvěřitelně pilný, ale nemá žádné zbraně. Zatím...“

Podle Kukala nemohou "ti druzí" uspět nejen proto, že se nenarodili jako šampioni, ale také proto, že je chtějí udolat jejich zbraněmi. „Chybí mi osobnost útočníka, hráče jako byl Sampras. Kdyby tak byl mladší…,“ naznačuje Kukal. „Agassi měl podobně skvělý return jako Djokovič (i když ten jeho je asi nejlepší vůbec), přesto proti němu Sampras dával esa. A ne málo. Dvacet nebo pětadvacet es v pětisetové bitvě, to už je pěkná porce bodů.“

Těmi, kdo by mohli aspoň občas narušit hegemonii výjimečného kvarteta, jsou podle Kukala pouze Tomáš Berdych a Francouz Tsonga, který je typem útočného hráče. „Pátý je sice Ferrer, jenomže ten je na absolutním stropu výkonnosti. Berdych má ale pořád rezervy. Kdyby vylepšil servis, přechod na síť a byl na sebe ještě tvrdší, mohl by to dokázat,“ myslí si Kukal a chválí Berdychova kouče Krupu. Neodmítá však cestu, jakou zvolil Murray – tedy požádat o radu někoho, kdo ví, jak vyhrát grandslam. „To, co udělal Murray, je supertah.“

„Mohla by to být cesta,“ souhlasí Josef Čihák. „Tomáš se za poslední měsíce znovu zlepšil, jeho hra je zase komplexnější, i když by možná mohla být ještě pestřejší. Na téhle úrovni už rozhodují nuance. Kdyby našel někoho, kdo mu dá důležitou informaci, kdo má zkušenost šampiona, mohl by mu pomoci. Murray taky nenajal Lendla, aby s ním hrál tisíckrát forhend křížem.“

Otázka tedy zní: kolik grandslamových titulů ještě vyhrají Djokovič a spol., než se najde někdo, kdo jejich nadvládu naruší? Někdo, kdo dokáže nejméně jednoho, ale spíš dva z hvězdného kvarteta udolat v brutální bitvě na tři vítězné sety, fyzicky i psychicky vyčerpávající, a dosáhnout na vrchol. Najde se vůbec někdo takový?