Rebelka Martincová touží po úspěšném comebacku. Pořád nevím vůbec nic, ale chci zpátky

Dříve se o Martincové mluvilo jako o tenisové rebelce. Třeba pro její výrazné tetování, nebo protože nešla daleko pro ostřejší slova. V dobách její největší slávy. A není to tak dávno. Na začátku roku 2022 figurovala pražská rodačka i na 40. příčce žebříčku WTA. Má na kontě skalpy Samanthy Stosurové nebo Jeleny Ostapenkové.

Své první zápasy po zhruba osmiměsíční pauze odehrála v půlce března. Zatím ale hledá jistotu i správný rytmus. V letošní sezoně má negativní bilanci 4:6. Nic prý ale nevzdává.

V rozhovoru s Kateřinou Teruzzi rozebírá velmi podrobně to, jak vypadá život tenistky v nejistotě.

O návratu

"Musím říct, že začátek byl trochu uspěchaný, protože jsem do zápasů vlítla na základě toho, že jsem začala trénovat. Měla jsem velký vykřičník od doktorů a od fyzioterapeuta, kteří mi říkali, že si nemyslí, že to je dobrý nápad. Jsou samozřejmě zkušení, takže se to potvrdilo. Vyjela jsem na první dva turnaje a ukázalo se, že noha opravdu nebyla ready. Měla nové postavení a mně se kleply víceméně dvě kosti o sebe. Udělal se mi kostní edém. Musela jsem zase zastavit na tři nebo na čtyři týdny. Říkali mi, že to můžou být až tři měsíce. V tomto směru jsem to trochu podělala. V tréninku si pohyb člověk pořád trochu hlídá, ale v zápase je v jiném rozpoložení. Měla jsem déle počkat."

O změnách v týmu

"Teď je pro mě hodně důležitým faktorem fyzioterapeut. Já jsem k tomu nikdy úplně neinklinovala. Nyní se bez fyzioterapeuta absolutně neobejdu. Nemyslím vyloženě na turnajích, ale celkově v přípravě. To je pro mě velká změna."

O změně denní rutiny

"Musím říct, že se změnila úplně. Vždy jsem potřebovala hodně trénovat. Ale teď se dostáváme do fáze, že s tou nohou nezvládnu tolik odtrénovat. Musela jsem snížit dávky na kurtu a zase přidat v něčem úplně jiném, ve speciálním cvičení, protože bez něj bych se absolutně neobešla. Je to pro mě nové."

O změně v technice v souvislosti se zraněním

"Já jsem měla velký problém se zápěstím (před rokem – pozn. red.). V tomto případě jsem změnila výplet, což mi naštěstí pomohlo, protože mi hrozila operace. Ale s nohou jsem spíš cítila opak. Že si musím dávat pozor, abych tu techniku neměnila. Přece jenom je to koleno. Já se do té nohy musím opřít, ale začala jsem mít problém, že jsem se tolik neopírala. Můj styl tenisu je takový, že do toho musím jít více tělem, protože nemám úplně ruku na to, abych to zvládla odehrát jen rukou."

Tereza Martincová (@ ČTK / Lebeda Pavel)

O návratu na turnaje

"Musím říct, že návrat to byl, ale spíš ještě pořád je. Je to náročné, protože takto dlouhou pauzu jsem nikdy neabsolvovala. Navíc po operaci, která měla být původně snazší. Je to pro mě velká neznámá a pořád poznávám, jak s tím můžu fungovat. Je to něco, co neznám. Musím se s tím trochu smířit, protože to není o tom, že bych teď vyjela na turnaj a byla bych zvyklá na svoji hru. Vše se točí ohledně toho zranění. Kam mě to pustí, kam mě to nepustí, při čem mě to bolí, při čem mě to nebolí. Jsem teď ve fázi, že se potřebuji dostat do toho, aby noha vydržela co nejvíce. Zjistila jsem, že čím více zápasů hraji, tak tím je to horší. V Trnavě by to bez prášku na bolest nešlo. Spíš je pro mě hrozně těžké teď zvládnout roli, že se nemůžu srovnávat s levelem, na který jsem byla zvyklá, ale že vůbec můžu hrát. To je pro mě hrozně náročné. Je to celé zaměřené úplně na něco jiného."

O psychice během dlouhé pauzy

"Myslím si, že jsem i potřebovala vypnout od tenisu, protože jsem v něm byla poměrně dlouho. Pomohlo mi to. Nemůžu říct, že bych se ocitala v nějakých depresích, že nemůžu hrát tenis. Já jsem věřila tomu, že to půjde. Byla jsem přesvědčená, že to zvládneme, protože mám skvělý tým okolo sebe. Stavěla jsem to na malých krůčcích. Tento přístup mi pomohl. Naopak mi říkali, že jsem celkově hodně dopředu. A že i na kurt jsem vlezla poměrně brzy."

O (ne)potřebě psychologa

"Nespolupracuji s psychologem. Já mám dobrý tým lidí okolo sebe. To jsou veškeří trenéři. Například můj kondičák (Michal Miřejovský – pozn. red.). Tu největší dřinu po operaci jsme oddřeli spolu. On je pro mě jako psycholog. Celkově i rodina a zázemí mi hrozně pomohlo. V tomto ohledu jsem neměla vyloženě potřebu si jít s někým promluvit."

O období nejistoty

"Já teď vlastně nevím vůbec nic. Nevím, jestli příští týden pojedu na turnaj, jaký případně budu hrát, kam se dostanu, jak to půjde. Například po Trnavě jsem nevěděla, jestli mě to bude bolet každým dnem více, nebo jestli se to naopak zlepší. Mám už nějakou zkušenost, tak se snažím poskládat program. Je to o sledování a rozhodování se na poslední chvíli, tzv. vracíme se na začátek."

O změnách na okruhu WTA

"Já jsem z toho teď na chvíli vypadla, ale hodně se řešily míče. Čím jsem starší, tak to vnímám více. Jinak se snaží zlepšit podmínky pro hráče, aby měli co nejlepší servis. Samozřejmě je to trochu stylem pro ty nejlepší to nejlepší. Zvedají se finance, protože to byl asi největší kámen úrazu v tenise, kde jsou hráči nedocenění. Nechci, aby to působilo, že nedostáváme peníze, ale je tam velký problém v redistribuci peněz od asociací. Procentuálně dávají hráčům strašně málo oproti NHL, NBA, NFL. S tím se teď hodně bojuje, a to se snaží změnit."

Tereza Martincová (@ Francois Asal / Panoramic / Profimedia)

O zrodu PTPA

"Byla jsem u zrodu PTPA (Asociace profesionálních tenisových hráčů, pozn. red.). Můžu říct, že za zlepšení podmínek pro hráče hodně bojuje Djokovič. Udělali nám velkou přednášku o tom, co mají v plánu. Vyloženě nám ukázali grafy a čísla, abychom opravdu věděli, jaká je situace. U zrodu jsem stála a stojím si za tím, že to, za co ti hráči bojují nebo bojujeme, tak má smysl."

O životě po kariéře

"Já budu chtít určitě trénovat. Jsem o tom přesvědčená. Uplynulé období mě v tom ujistilo. V tomto ohledu si myslím, že to mám vyřešené a člověku to pomůže, aby se nebál konce, až jednou přijde. Možná i o to déle v tenise pak může vydržet."

O motivaci

"Mě tenis strašně baví a chci si dokázat, že se ještě zpátky posunu. Motivuje mě ta challenge, výzva. Nepřijdu si, že bych byla stará. Až mě koleno začne bolet více, než mi dávat, tak tam začne být problém. A v této fázi nejsem."

O plánech

"Ty se mění turnaj od turnaje. Od toho, jak se cítím, necítím a samozřejmě i podle toho, jak se mi zadaří, nezadaří. Hodně se to odvíjí od mého kolena, jednoduše abych si mohla říct, že když budu chtít hrát dva tři turnaje po sobě, že to zvládnu. Operace mě naučila brát vše postupnými kroky. Chtěla bych se vrátit na ty největší turnaje."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.