Martin Štěpánek: Z dříče Dodiga dělá hvězdu

S Radkem Štěpánkem ho ale pojí jen shoda jmen. Kariéru pražského rodáka, mimo jiné mistra republiky, před pár lety zastavily chronické bolesti ramena. Vrhl se proto - stejně jako jeho otec - na trenérskou dráhu. Vedl i deblistu Lukáše Dlouhého. „Když jsme spolu skončili, ozvali se mi z akademie Break Point v německém Halle. Bral jsem to jako výzvu, vždyť jedním z šéfů tam je Jan de Witt, jenž trénuje Troického,“ vypráví Štěpánek, který to sám dotáhl do třetí stovky žebříčku.

V areálu v Halle je luxusní zázemí, hotel a deset travnatých dvorců. Martin v akademii nejprve trénoval mladé talenty a Portugalce Gila. „Dodig stál pořád trochu v pozadí. Pak si ale prosadil, abych ho trénoval já,“ přibližuje.

V listopadu Dodig vyhrál challenger v Astaně, letos už i turnaj ATP doma v Záhřebu. V dubnu v Barceloně pak vyprášil Söderlinga, Raoniče i Feliciana Lopeze! „Největší podíl na zlepšení dělá u Ivana psychika. Porazil dobré hráče, a to mu ohromně pomohlo. Zvedlo ho i to, že má konečně trenéra, který s ním cestuje,“ říká Štěpánek a zdůrazňuje jedno specifikum: „Ivan potřebuje častější pauzy. Je silovým hráčem, nemá to nijak úžasně v ruce. Je to dříč, který se ale nesmí zadřít.“

To už se letos stalo. Skok z úrovně challengerů do »první ligy« se projevil. Na turnaji v Halle byl Dodig otrávený a Štěpánek s ním měl pohovor. „Byl podrážděný, říkal, že je ze všeho unavený. V Chorvatsku je za hvězdu a pod tlakem. Také hraje na úplně jiné úrovni, což je náročné na fyzičku i psychicky,“ vysvětluje. Dodig se vzchopil a hned postoupil do finále v Hertogenboschi! „Výborné, ale tušil jsem, že bez pauzy to ve Wimbledonu nebude ono. Nebylo! On opravdu potřebuje po úspěchu přestávku.“

Chorvaté jsou prý typičtí horkokrevní Balkánci. Ale také velmi pracovití. „Makají jako o život. Ti kluci jsou úžasní i proto, že pocházejí z prostých rodin a chudých krajů. To je případ Ljubičiče i Čiliče, který je ze stejné vesnice jako Ivan. Proto jsou přátelé, Čilič mu hodně pomáhal, když Dodig ještě nebyl tak vysoko,“ říká Štěpánek, který už si mezi trenéry udělal jméno. „O to mi nejde. Důležité je, že mě ta práce hrozně moc baví.“