Finále Noskové s Muchovou? Sledoval to celý svět, byl jsem dojatý, říká Štěpánek

O historickém finále Wimbledonu mezi dvěma Češkami

"Byla velká událost pro celou naší zemi, holky napsaly historii finále Wimbledonu, dvě české zástupkyně, to je prostě bombastická událost. Předpovídal jsem, že vyhraje Linda, protože Kája sice umí daleko víc pracovat s balonem, měnit rytmus hry, ale když to Lindě sedne, tak jsem byl prostě přesvědčený o tom, že Káju přehraje agresivitou a sebere jí tu silnou stránku. To se dělo od začátku zápasu skoro až do konce, kdy ve druhém setu měla Linda pět mečbolů, které neproměnila. V tom je krása tenisu a taky tíha okamžiku, když hrajete wimbledonské finále. Táta mi vždycky říkal, že ten poslední balón je ten nejtěžší. A opět se ukázalo, že je to pravda. Díky té Hitchcockově zápletce ve druhém setu to finále dostalo úplně jiný ráz, než jak probíhalo od začátku. Ten zápas měl úplně všechno. To, jak Linda zvládla třetí set po návratu na kurt, tak ukázalo, že je v 21 letech už opravdová šampionka."

O rozdílném pojetí hry obou finalistek

"Linda hraje daleko agresivněji než Kája. Byl jsem jeden z mála, který se nebál říct, že věří víc Lindinému tenisu než Káje. Samozřejmě pro Káju to by druhé finále grandslamu, strašně jí to všichni přáli, protože se jí to dosud nepovedlo. Vrací se po zraněních, hraje fantastický tenis, hraje konzistentně, krásně se na ní dívá. Mně ale vycházelo v mé tenisové matematice, že v těch velkých zápasech má větší šanci na úspěch ten, kdo si pro to jde a má agresivnější styl hry. Ten mi vycházel ve prospěch Lindy a myslím si, že se to ukázalo v celé nahotě, i když Kája se dokázala neuvěřitelně dostat hrobníkovi z lopaty ve druhém setu. Třetí set už byl zase takový, že hru kontrolovala Linda a dotáhla to do vítězného konce."

Podcast s Radkem Štěpánkem

O českých kulisách zápasu o titul

"Velmi mě dojal moment, kdy si tátové gratulovali a objímali se a obě holky na kurtu držely trofej. To pro mě byl velice silný moment. Tím, že v tom finále byly dvě Češky, tak je to výjimečná událost, kterou sledovalo nejenom Česko, ale myslím, že i celý svět. Jsem pyšný Čech, vždycky jsem byl hrdý a vždycky budu. Lindu trénuje Tomáš Krupa, který se mnou byl osm let. Linda je z Přerova, odkud pocházejí mí rodiče. Ti mají blízko k rodičům Lindy, znají ji od malička, tak samozřejmě o to silnější to pro mě celé je, jelikož příběh Lindy znám. Zápas byl hodně o emocích, samozřejmě i po tom zápase. Jsem za ně za všechny hrozně rád, jak to dopadlo."

O trenérovi Noskové Tomáši Krupovi

"Tomáš už je u Lindy delší dobu. Má obrovské zkušenosti, v tenisovém světě se pohyboval už jako hráč a pak začal s trenérstvím docela brzy. Myslím si, že za ty roky nasbíral obrovské zkušenosti, jak už v mužském tenise, tak i v ženském. Vyprofiloval se ve světového trenéra, který ví, že v jednoduchosti je síla, nekomplikuje věci a to si myslím, že hrozně sedí i k Lindinému tenisu i k její vlastně osobě a nátuře. Skvěle si sedli a Tomáš ji vede naprosto fantasticky."

O výchově hráčů a hráček v Česku

"Ze sta procent za to mohou rodiče. Za to, co tomu obětují, co tomu dají v dobách, kdy to není vidět, ty hodiny potu strávených na tenisových kurtech, ježdění po turnajích. Každý jsme začínali jinak. My jsme jezdili s tátou po turnajích jenom vlakem, autobusem, protože naši dodneška nikdy neměli auto. Rodiče, kteří dětem dali možnost hrát tenis, dali jim veškerou podporu, zázemí, obětovali dovolené, jezdili s nimi po turnajích a tak dále, tak teď můžou sklidit ten úspěch. Já bych řekl, že je to ze sta procent o rodičích, než o systému."

O travnatém povrchu jakožto výhodě pro Čechy

"Já si myslím, že my jako Češi jsme hračičky. Šikovnost nám není cizí. Tráva je velice specifický povrch, na kterém se hraje jenom čtyři pět týdnů v roce, tenis je na ní úplně jiný, vymyká se všemu tomu, na co jsme za ten rok v kalendáři zvyklí. Wimbledon je nejspecifičtější ze všech turnajů a myslím si, že už tam bude u holek taková česká aura, inspirace, která začíná u Martiny Navrátilové. Podařilo se to vyhrát v samostatné historii už pěti holkám, to je naprosto neuvěřitelné. Ukazují si navzájem, že to jde, že je to možné. Tenis, který se u nás v Česku učí od raných let, když se hraje hodně dvouher a čtyřher, tak nechává ty hráčky hrát, hrát si s tím balonem a na té trávě je to pak znát. Jsou to momenty, kdy vám pak ta šikovnost pomůže se ze spousty těžkých chvil dostat."

O šancích Česka na Poháru BJK a v Davisově Poháru

"Kdyby se poskládal tým s Lindou, Kájou a ve čtyřhře s Bárou Krejčíkovou a Katkou Siniakovou, tak je to ohromná síla. Hraje se na konci sezony, do té doby uplyne ještě spoustu času a hodně se toho na kurtech stane, nejdůležitější je zdraví a to bude hlavní faktor. Co se týče Davis Cupu, tak samozřejmě je velice lukrativní hrát proti Američanům doma. Já za sebe musím říct, že jsem byl překvapený, skoro až šokovaný, že si tým nevybral na utkání proti Americe antuku. Já k tomu Davis Cupu asi přistupuju jinak, hrál jsem to vždycky na vítězství. Nevím jaké myšlení za tím bylo, vzít je na tvrdý povrch do O2 areny, což je samozřejmě hezké, zahrát si tam před nabitou halou, ale myslím si, že si ubrali tu nejlepší možnou pozici, kterou měli v tom, že si mohli vybrat povrch. Tvrdý povrch je pro Američany daleko příjemnější než kdyby měli jet třeba do Ostravy na antuku."

Z nuly na sto. Nemyslí si, že je mistr světa, úspěch ji nezmění, říká otec Noskové

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.