Medveděv zpočátku tenisu nedával všechno, nyní je světovou pětkou. Kde nastal zlom?

Medveděv si stejně jako ostatní hráči musel proklestit svou cestu mezi elitu také přes turnaje na nižším okruhu ITF. "Pamatuju si, jak jsem byl asi 700. na světě a mluvil jsem na jednom turnaji Futures s Alexanderem Bublikem. Nechápal jsem, jak se dostal do Top 300. Dodneška si tuhle otázku pamatuje a pořád si ze mě dělá srandu."

"Do toho se moje máma a táta ohledně mojí kariéry neshodli. Máma chtěla, abych víc studoval, takže jsem byl ve škole až do svých 18 let. Jiné ruské děti zaměřené na sport většinou se studiem končí okolo 12. roku, proto jsem asi ze začátku nebyl tak dobrý jako moji kamarádi, ale ničeho nelituju."

"Ze začátku to bylo hodně těžký finančně, než nám pomohla federace a sponzoři. Po každém prohraném zápase jsem si říkal, že jsem mohl vydělat o 100 dolarů víc. Nejtěžší pro mě byl přechod z juniorů mezi dospělé. Bylo tam tolik hráčů, kteří chtěli postupovat žebříčkem, konkurence byla obrovská."

Mezi nejlepší třístovku se nakonec dostal až krátce po svých 20. narozeninách a už o devět měsíců později poprvé debutoval v elitní stovce žebříčku. "I poté, co jsem se poprvé dostal do Top 100, jsem někde uvnitř cítil, že nejsem profík. Když jsem hrál turnaje, tak jsem na kurtu vždycky nechal všechno, jenže mimo kurt jsem nedělal ty správné věci. Chodil jsem pozdě spát, několik hodin jsem trávil hraním na PlayStationu, nedělal jsem si s ničím mimo kurt hlavu."

Na začátku sezony 2017 se přesto rodák z Moskvy napevno usadil v elitní stovce. Dlouho se však pohyboval mezi 50. až 70. místem světového hodnocení, přestože v úvodu roku 2018 v Sydney slavil svůj premiérový triumf na hlavním okruhu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

“There was always a little bit of a fight between my father and my mother. My mother wanted me to study more, which is why I was in school while playing tennis until I was 18. In Russia most professional athletes are done studying around 12 years old. It might have been the reason I wasn’t as good as my friends for some time, but I have no regrets. There were many tough times before the help from the federation and sponsors, when there wasn’t enough money. There were matches where I lost and all I was thinking about was the extra 100 dollars I could’ve made. The toughest period for me was the switch from juniors to pros. I ended at 13 in the world in junior tennis. I started to quickly understand, after playing futures, just how difficult it would be to get from 700 to 300 in the world. You needed to save as much money as possible while trying to win five or six futures as quickly as possible. At the time I was lost, didn’t know how to do that because there were so many other players trying to do the same thing. I remember talking to Bublik, playing a future thirty minutes away from where I lived in France. I was around 700 in the world and asked him, ‘How do you even become 300, it seems impossible?’ To this day he remembers that line and will joke when he sees me, ‘Come on, how did we become 300?!’ Even after reaching the top 100 for the first time, I knew deep down I wasn’t professional. When I was on court I would give 100%, but off the court I wouldn’t do the right things. I would go to bed late, play hours of PlayStation and just not worry about the small things. From 70 to top 5 in the world was the jump where I really decided to dedicate everything to tennis. I wanted to finally find my limits. I know people say there are none, but I want to test myself and find mine. That was the moment for me. I remember before that major jump where I would play one long match and I would lose the next day just because I couldn’t move. If you talk to anyone from juniors they would say I was one of the players in the worst shape, sometimes cramping after only thirty minutes...” Swipe pictures to continue reading @medwed33 story!

Příspěvek sdílený Behind The Racquet (@behindtheracquet), Bře 21, 2020 v 9:59 PDT

Další vzestup žebříčkem přišel až v srpnu, kdy nenašel přemožitele ve Winston-Salemu a získal druhý titul, téhož roku triumfoval ještě v Tokiu a znovu si polepšil, blížil se k branám Top 20. Do té se dostal o pár týdnů později a dosud z ní nevypadl.

Sezona 2019 byla pro Medveděva naprosto fantastická, obzvláště její druhá polovina. Na šesti po sobě jdoucích turnajích včetně grandslamového US Open hrál finále, získal dva tituly z podniků Masters a další dva z menších turnajů a vyšplhal se až na čtvrtou příčku.

"Ten vzestup ze 70. na momentální páté místo, to je to, kdy jsem se rozhodl obětovat tenisu všechno. Chtěl jsem zjistit, kam až se dostanu. Já vím, že lidé říkají, že žádné limity nejsou, ale já jsem chtěl otestovat sám sebe a svoje limity objevit. V tu chvíli se to ve mně zlomilo."

"Pamatuju si, jak jsem ještě před tímhle žebříčkovým skokem odehrál dlouhý zápas a další den jsem prohrál, protože jsem se nemohl pořádně hýbat. Kdybyste se zeptali někoho, kdo se mnou byl v juniorech, tak by vám řekl, že jsem měl jednu z nejhorších kondicí na tour, někdy mě už po 30 minutách chytaly křeče. V poslední době ale na kondici pracuju, po zápasech poctivě regeneruju a to absolutně změnilo mou hru."