Veteráni na grandslamech: Čiličova semifinálová sbírka i stařík Rosewall

Kdyby na letošním French Open zvládl o jeden zápas více, byl by ještě slavnější. I tak se dá v souvislosti s Marinem Čiličem hovořit o tenisové legendě. Rodák z městečka Međugorje se totiž nesmazatelně zapsal do historie tohoto slavného sportu, když jako teprve pátý aktivní hráč zkompletoval sbírku semifinálových účastí ze všech čtyř grandslamů.

Paříž mu dlouho "ležela v žaludku". Blízko byl v letech 2017 a 2018, kdy na francouzském majoru došel až do čtvrtfinále. V obou případech však neuspěl, když podlehl Stanu Wawrinkovi, respektive Juanu Martínu del Potrovi. Na rozdíl od Švýcara a Argentince, jimž jedno semifinále na turnajích velké čtyřky dosud schází, se letos dočkal a na Roland Garros dokráčel až před brány finále.

Pro srovnání: Federer se na grandslamech dostal do semifinále 46krát, Djokovič 42krát, Nadal byl ve stejné fázi majoru 37krát a Andy Murray 21krát. Mezi absolutní špičku patří i velikáni historie – Jimmy Connors (31 účastí v semifinále), Ivan Lendl (28), Andre Agassi (26) či Pete Sampras (23). Ti všichni však úřadovali dříve než Velká trojka, s níž rodák z Bosny a Hercegoviny soupeří po celou kariéru.

"Kdyby s nimi neprohrával ve čtvrtfinále a semifinále, tak určitě vyhrál víc grandslamů. Může porážet kohokoliv a udržet si vysokou úroveň po celý turnaj," pronesl na Čiličovu adresu během French Open legendární Mats Wilander. Chorvatova bilance čítá sice "pouze" šest semifinálových účastí (dvakrát na Australian i US Open, jednou na Wimbledonu a French Open), i tak jde o úctyhodný milník.

"Je to pro mě fantastický úspěch," pronesl chorvatský dlouhán s radostí po čtvrtfinálové bitvě letošního French Open s Andrejem Rubljovem, jíž ovládl 5-7 6-3 6-4 3-6 7-6(2). V boji o finále s Casperem Ruudem sice získal první sadu, na více se však nezmohl. "Odehrál jsem opravdu kvalitní první set, skvěle jsem podával, hrál agresivně… Pak se to ale začalo mírně otáčet," okomentoval Čilič porážku.

Vítěz US Open z roku 2014 se tak opět přihlásil o slovo. A jak sám říká, nemusí jít o poslední výraznější úspěch jeho kariéry. "Cítím se opravdu dobře. Na konci minulého roku jsem byl na kompletní prohlídce u doktora, který mi řekl, že mám tělo jako pětadvacetiletý," pronesl v Paříži a dodal s úsměvem: "Neříkejte to mé ženě, ale můžu hrát dalších deset let. Z toho tři, čtyři roky můžu být takto konkurenceschopný."

Pokud by se mu predikce opravdu vyplnila, mohl by zkompletovat i sbírku finálových účastí. I v tomto případě mu schází pouze Paříž.

Oproti jiným je stále "junior"
Na nejslavnějších tenisových dvorcích se však v minulosti psaly ještě zajímavější příběhy. V roce 1972 byl autorem jednoho takového slavný Ken Rosewall, který ovládl Australian Open v úctyhodném věku 37 let, jeden měsíc a 24 dní.

O 46 let později se postaral o ještě větší úspěch legendární Roger Federer, jenž se zapsal do historie jako druhý nejstarší vítěz grandslamu: v obrovské konkurenci moderního tenisového světa zvítězil v Rod Laver Areně v Melbourne ve 36 letech, pěti měsících a sedmi dnech.

K oběma "vítězům-veteránům" se čerstvě připojil také Rafael Nadal. Král antuky totiž uspěl na svém oblíbeném Roland Garros už počtrnácté, přičemž v tomto případě dva dny po svých 36. narozeninách. "Nevěřil jsem tomu, že tu budu v 36 letech zase na vrcholu. Pokusím se na to navázat a bojovat dál," pronesl Rafa krátce po posledním pařížském triumfu.