International Tennis Hall of Fame & Museum: Pečeť nesmrtelnosti

V americkém Newportu si tenisová Síň slávy, International Hall of Fame, dlouho hledala cestu k uznání. Dnes už o ní nikdo nepochybuje. Ani Andre Agassi, který se letos v červnu jako další z velikánů dostal navěky mezi vyvolené. Síla tenisové Síně slávy zapůsobila i na něj. Někdejší suverén se při slavnostním ceremoniálu chvěl rozpaky. Celý život bílý sport nenáviděl, ale u nebeské tenisové brány dospěl k usmíření. „Děkuju tenisu za vše. Třeba i za svoji ženu,“ usmál se Američan na manželku Steffi Grafovou, která patří do klubu nesmrtelných už od roku 2004.

Snad jen věhlasný bouřlivák John McEnroe při slavnostním ceremoniálu v Newportu nezjihl. Jeden z nejlepších a nejkontroverznějších tenistů historie, jenž se proslavil mnoha hádkami se sudími, se s nimi ani v projevu v roce 1999 neusmířil. „Měl bych se rozhodčím omluvit?“ obrátil se tehdy k fanouškům a z ochozů se ozvalo hlasité NE. „Přesně tak, k čertu s nimi,“ smál se "Big Mac".

Tak to v Newportu chodí rok co rok. Již 56 let!
Tenisovou Síň slávy založil v Newport Casino, dějišti prvního amerického tenisového mistrovství (1881), dnešního US Open, tenisový inovátor James van Alen. „Chtěl jsem svatyni pro tenis a jeho nádherné ideály,“ říkal v roce 1954.

Původně do ní vstupovali jen Američané, prvních sedm in memoriam rok po jejím vzniku. Světu se tenisové nebe otevřelo až v roce 1975 a prvním neamerickým hráčem, který vstoupil mezi členy, se stal poslední britský vítěz Wimbledonu Fred Perry. Trvalo ale dalších jedenáct let, než Síň slávy oficiálně uznala Mezinárodní tenisová federace (ITF).

Dosud se dostalo cti uvedení do Síně slávy 218 lidem z 19 zemí světa. Většina fanoušků tenisu jistě ví, že na Rhode Island nedaleko New Yorku je navždy zapsáno do análů také sedm českých rodáků: Martina Navrátilová, Hana Mandlíková, Jana Novotná, Ivan Lendl, Jan Kodeš, Jaroslav Drobný a v neposlední řadě Karel Koželuh.

„Tenisová Síň slávy je o hře jako takové, o její historii a legendách,“ prohlásil Jimmy Connors, jedna z největších postav tenisu. „Je to něco jako Oscar pro herce. Je to zkrátka veliká pocta, které si nesmírně vážím,“ vyznal se kdysi Kodeš.

„Jako hráč bych možná váhal mezi vítězstvím ve Wimbledonu a dvoranou slávy, ale jako člověk, který tenisu zasvětil celý život, neznám vyšší vyznamenání,“ říkal Kodeš před přijetím roku 1990 a dnes přikyvuje: „Každé z těch slov dodnes platí."

Jako poslední se z českých tenistů do Síně slávy dostal Karel Koželuh, jeden z nejlepších světových hráčů 20. a 30. let minulého století. Před pěti lety si slavnost vychutnala jeho neteř Hana Koželuhová-Sládková, kterou doprovázel právě Kodeš. "Byl jsem znovu dojatý, protože jsme zase ukázali světu, že i jako malá země dokážeme tenisově ohromit," říkal hrdě.

Otázkou je, kdy se české řady na tenisovém nebi rozšíří. Jedno jméno snad napadne každého. Pokud vítězka Wimbledonu Petra Kvitová vydrží v nastoupeném rytmu, šanci mít určitě bude. I když: „Kritéria jsou poměrně přísná a dostat se tam znamená prokázat kvality na dvorci i mimo něj," upozornil Kodeš.

A kudy vede cesta do Síně slávy? Ve hře jsou tři kategorie:

1. Současníci, kteří skončili nejméně před pěti lety a od ukončení jejich kariéry neuplynulo více než dvacet let.
2. Mistři tenisu, kteří odložili nádobíčko před více než dvaceti lety.
3. Třetí kategorie je pro ty, které zdobí zásluhy o rozvoj tenisu jako takového.

Dál je proces jednoduchý. Ve Wimbledonu se sejde návrhová komise, ve které sedí třetím rokem i Kodeš. "Vždy se dohadujeme, někdy to bývá dost ostré. A nakonec hlasujeme, koho nominovat," prozrazuje wimbledonský šampion, jenž například bojoval za Andrese Gimena, zvoleného předloni, a nyní se snaží prosadit Manuela Orantese.

Z navržených kandidátů pak vzejdou vyvolení pro Síň slávy z hlasování komise složené ze zástupců tenisových médií a v případě starší generace hráčů i odborníků na historii. Pro uvedení do vybrané společnosti je zapotřebí získat 75 procent hlasů.