Možná je to poslední Austrálie, připustila Plíšková. Na podzim měla pocit, že už se nevrátí
Od chvíle, kdy si na US Open 2024 přivodila devastující zranění kotníku, podstoupila Plíšková dvě operace a loni na podzim zkusila návrat na kurty. Odehrála ale jen tři zápasy a pak o ní zase nebylo slyšet.
Comeback na turnajích nižší kategorie jí ukázal, že cesta zpět bude komplikovanější, než se zpočátku zdálo: „Byl i takový moment, že jsem si říkala, že už se možná nevrátím vůbec. Protože mě nebolela jen ta noha, ale vlastně pak i záda, ruka a vlastně úplně všechno. Postrádalo to smysl,“ vyznala se v rozhovoru před odletem do Austrálie, kde se pokusí o další restart.
Míříte do prostředí, kde se vám v minulosti většinou dařilo. Jaké máte tedy očekávání od té letošní Austrálie?
„Vždycky to byla moje nejoblíbenější část sezony. Všechny ty turnaje jsem tam měla ráda. Takže se těším o to víc, že jsem tam vlastně ani loni být nemohla. Ale žádná očekávání nemám, prostě se jen těším. Nejen na turnaje, ale i na celé to prostředí. Člověk nikdy neví, kdy se tam podívá naposledy. Nemyslím, že bych se tam po kariéře někdy ještě jela jen podívat…“
Jaký máte turnajový plán?
„Začínám v Brisbane, jako vlastně po většinu let. Vždycky se mi tam docela dařilo, takže i proto si na tenhle turnaj beru ten svůj chráněný žebříček. Pak bude Adelaide a nakonec Melbourne. Takže jsou to tři turnaje.“
Ten první podzimní návrat vám příliš nevyšel. Cítíte, že by to nyní mohlo vypadat lépe?
„Musím říct, že si to nějak všechno trošku sedlo. Na podzim jsem možná začala trošku brzy. Noha opravdu ještě nebyla vůbec ready a vlastně ani tělo. Teď je to lepší. Odehrála jsem v podstatě celý prosinec bez větších problémů. Zápasy jsou samozřejmě něco jiného a extrémně mi chybí a nedělám si iluze, že to půjde jako po drátkách, že třeba něco nebude úplně ono. Ale trénovala jsem celkem dost, i když ne tolik jako za mlada. Každopádně věřím tomu, že připravená jsem.“
Jiří Lehečka a Karolína Plíšková před odletem do Austrálie (@ ČTK / Šulová Kateřina)Ale mluvila jste o tom, že jste o návratu i pochybovala…
“Ano. Řešila jsem, jestli mi to za to prostě stojí. Ale pak jsem tomu dala trošičku nějaký prostor, odstup a začala jsem trénovat jinak. A vlastně i proto jsem si řekla, že bych ještě chtěla ten začátek roku zkusit.”
V čem byla ta následná příprava jiná?
Hrála jsem hodně sparingů a dalo mi to docela optimismus. Dvakrát jsem hrála s Jekatěrinou Alexandrovovou, také s Nikolou Bartůňkovou. Na Tenerife jsem taky hrála dva nebo tři, byla tam Julie Grabherová, a pak v Praze s Katkou Siniakovou. Já dříve většinou sparingy prohrávala, ale teď skoro všechny dopadly dobře. To pro mě bylo příjemné překvapení. Nechci soudit podle sparingů, ale když jsem se vracela na podzim, tak jsem fakt hrála všechny šíleně a nevyhrála skoro jediný set. Teď z toho mám takový lepší pocit.”
Rok a půl jste sledovala konkurentky jen z dálky. Posunul se podle vás nějak ženský tenis?
„Myslím, že se pořád posouvá, mám pocit, že se všechno zrychluje. Všichni na sobě pracují, i když tam nejsou nějaké velké skoky. Špička je relativně stabilní už několik let, ale je tam i pár nových mladých holek. Už ale není moc holek, které by jen běhaly a vracely, aktuálně je trendem takový ten rychlý tenis bez dlouhých výměn. To, že se teď hodně hraje silově, rychle a není moc času na nějaké přemýšlení, by pro mě mohla být možná i menší výhoda.“
Máte i nějaký výhled dál, co bude po Austrálii?
„Ne, nemám. Popravdě chci počkat, jak to bude vypadat v Austrálii, a pak si třeba uděláme nějaký dlouhodobý plán. Prostě uvidím, jak budou vypadat zápasy, jak na tom budu psychicky i fyzicky a jak velkou do toho budu mít chuť. Nechci se v žádném případě nějak trápit. Takže pokud bych fyzicky nebyla v pořádku, tak sama vím, že to smysl určitě nemá.“
Máte ale určitě ještě spoustu nevyčerpaných startů na chráněný žebříček…
„Vím, ještě jsem nevyužila ani jediný. Taky mi bylo nabídnuto spousta divokých karet, takže bych určitě spoustu turnajů mohla odehrát. Ale opravdu chci hrát jen v případě, že budu hrát bezbolestně a že mě to bude bavit.“

Komentáře
naše kamarádka Plíšková Kája,
máme jí co závidět, výšku, z které vidí svět.
A o tom vypráví nám potom Plíšková Kája,
velká uličnice Plíšková Kája,
mávne raketou Plíšková Kája.
Kája, Kája.
Kááája zas míří na Grandslam.
Proti Káje na AO jí pusa bude muset spadnout.
V oblacích hrdličky plesají,
jak se jejich jmenovec na zemi radostí opíjí
A Comík se z toho do němoty opije
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele