Rodinný typ Fognini: Nesnáším odloučení na začátku každé sezony

O odloučení od rodiny a přátel
Nejhorší období roku je pro mě mezi prosincem a lednem, kdy jsem zase blízko létání po světě. Mám vždy dlouhou předsezonní přípravu, během které se vídám s přáteli a chodím na dobré večeře. Ale pak mě čeká návrat k cestování. Těsně předtím mě vždy skolí nemoc. Jednou mám horečky, podruhé kašel. Mám to tak asi už deset let.

Stává se to proto, že mám možnost být doma se svou rodinou a přáteli. Je to jako být součástí jiného života. Neustále trénuju, ale aspoň mám šanci se s každým setkat, což se během sezony nestane.

Vzpomínám si, jak mému prvnímu dítěti bylo osm měsíců a s Flavií jsme byli před sezonou v Miami. To byla výjimečná doba. Ale když jsem pak musel odletět na turnaje do Austrálie, brečel jsem jako dítě. Neuměl jsem si představit, že je opustím.

Fognini si v době koronavirové pandemie užívá chvíle s rodinou: manželkou Flavií, synem Federicem (3 roky) a dcerou Farah (5 měsíců):


O rozhodnutí jít v 18 letech na operaci
Ve své kariéře jsem měl několik momentů, kdy jsem přemýšlel o tom, že si dám pauzu. Poprvé jsem neměl na výběr. V osmnácti letech mě hodně bolelo zápěstí. Lékař mi řekl, že operace je mou jedinou možností.

Byl jsem nervózní a nevěděl, co pro mě operace znamená. Doktor řekl, že je to padesát na padesát, jestli ještě budu moct hrát tenis. Do té doby jsme na žádné operaci nebyl a jsem teď vděčný, jaké rozhodnutí jsem tehdy udělal.

O těžké době před životním úspěchem
Loňskou sezonu jsem začal opravdu špatně. Na antuce jsem vypadl z několika turnajů po sobě hned v prvním kole (čtyřikrát, pozn.). Nevěřil jsem si. Tři měsíce v kuse jsem si neustále opakoval, že potřebuju odpočinek. Že bych měl jen trénovat a připravit se na Monte Carlo.

Během březnových turnajů v Americe jsem byl sám. Chvíli jsem viděl rodinu, ale byla to krátká chvíle. Stále jsem se ptal sám sebe, co mám dělat. Nakonec jsem našel motivaci a řekl si, že musím vydržet a bojovat. V Monte Carlu jsem v prvním kole prohrával 4-6 a 1-4 a čelil brejkbolu a já nejenže dokázal zápas otočit, ale povedlo se mi vyhrát celý turnaj. Snažil jsem se víc, než předtím, abych zvládl první zápas a skončil s nejlepším výsledkem svého života.

O výběru mezi fotbalem a tenisem
Mojí první vášní byl fotbal. Někdy jsem hrál fotbal radši, než tenis. Ale je těžké říct, že mi tenis dal tenhle život. Je to obtížné, protože tenis je teď pro mě zaměstnání, ne sport. Fotbal je můj nejoblíbenější sport a sleduju ho, jak jen to jde.

Když jsem byl mladší rozhodl jsem se pro tenis. Fotbal byl úžasný, ale tenis mi dával zodpovědnost, po které jsme toužil. Pokud prohraju, je to jen mě, stejně jako vítězství.