Sinnerova zpověď: Pokud nemáte špatné dny, nevážíte si těch dobrých
"Mám opravdu rád tlak. Myslím, že když ho necítíte, znamená to, že vám nezáleží na tom, co děláte," říká Sinner. "A že mám terč na zádech? To prostě k této pozici patří," dodává šampion.
Italský tenista se po úspěchu v All England Clubu nehodlá dlouho zdržovat oslavami. Už nyní svou pozornost obrací k dalším turnajům, kde bude na betonových podnicích obhajovat 2200 bodů. "To je přesně ta motivace, proč dál tvrdě pracuju. Musím se zlepšit i v tréninku. Být pod tlakem je privilegium," nepochybuje světová jednička.
Sinner zdůraznil i důležitost psychické pohody a prostředí, ve kterém se pohybuje. "Nejlepší rada, kterou jsem dostal? Moji trenéři mi řekli, abych se pořád usmíval. Během roku je toho opravdu spousta, co musíme jako tenisté zvládnout. Ale je potřeba se obklopit správnými lidmi i mimo kurt a nemyslet pořád na tenis."
Sinner a Šwiateková? Hráli skvěle. Pachuť ale zůstává, říká Kyrgios
Rodák z jihotyrolského Innichenu si během měsíce prošel oběma póly sportovní reality – od zklamání k triumfu. "Vždy je důležité, abyste všemu, co děláte, dali 100 procent. Přesto budete mít dobré i špatné dny: mám to štěstí, že jsem zažil obojí. Pokud neprožíváte špatné dny, nevážíte si těch dobrých."
Své největší vítězství si Sinner užil i díky přítomnosti rodiny. "Moje máma přijela ráno do Londýna jen proto, aby se podívala na finále, a to pro mě hodně znamenalo. Byla nadšená, že vidí svého syna hrát na centrálním dvorci Wimbledonu, a já jsem byl nadšený, že je vidím na tribuně," uzavřel svou zpověď současný tenisový vládce.
Alcaraz a Sinner? Mám na to narušit jejich dominanci, věří Zverev
Komentáře
Doma u Sinnerů klukovo plácání do mičudy asi nějak extra neprožívají
Sinner herně jasná světová jednička, ale je to taková strojová hra bez nápadů, emocí, nelíbí se mi to.
Takový Rublev nebo Medvěd by dostali bez debat za to 2 roky
Clostebol v tomhle množství bude ok a nějakou hodnotu vyšší bude ok, bude fungovat alchymie jak zakrývat stopy. Regulérní osmdesátá léta a východní Německo zpět v akci.
Jednotlivé kauzy přeci musíš měřit jednotlivě. I trestní právo se vyvíjí, natož sportovní prohřešky. To, co zažil Coría před dvaceti lety, nelze dávat do stejné roviny s tím, co se trestalo letos. I Kyrgios nakonec vyměkl a uznal, že se na to časem zapomene...to já si osobně nemyslím, protože je to instantní instrument, jak shodit Sinnera pro ty, kterým se nelíbí. Už se nezamyslí nad okolnostmi kauzy, vlastně ani nad tím, že po pauze hraje paradoxně nejlepší tenis své kariéry...
Kanada 200, Cinci 1000, US Open 2000. Počítám dobře, že je to 3200?
Tohle rozhodně není zamýšleno jako nějaká kritika, ale přijde mi, že většina jeho úsměvů během těsných zápasů jsou spíš poněkud křečovité či neurotické škleby nebo tiky v situacích, kdy prohraje důležitý fiftyn.
Co se týče četnosti výskytů opravdových úsměvů (coby projevu pozitivní emoce, radosti, nadšení aod.), tak ho Alcaraz v této disciplíně jednoznačně poráží.
Spíše pod tlakem jsou ti borci, kteří živoří na challengerech a když jej nevyhrají, nemají na splátku kreditky a musí vybírat turnaje, kde dojedou autem, nemají trenéry, často s nimi živoří i jeden z rodičů a každý fifteen, každá prohra znamená, že nebudou mít peníze.
Když nevyuzijes / dokonce vyloženě primárním podobné své šance, tak je IMHO hrozně obtížný to okamžitě vytěsnit z hlavy, aby to nemělo ani trochu negativní vliv na tvůj výkon v dalších fiftynech či gamech.
Je to specifikum tohoto sportu a Sinner má těch zápasů za sebou od dětství tolik, že na to je zvyklý. Částečný tlak samozřejmě přijít může, ale musí věřit, že vyhraje.
Na druhou stranu jsou prostě momenty, kdy ti hráči motivaci nenajdou a jde to vidět. Ve finále W šel za výhrou Ital více než Alcaraz, Carlos nedokázal prostě nastartovat motory a než se tak stalo, prohrál.
Ale pořád je to tenis a s jejich úspěchy prakticky o nic nejde, nevyhrají teď, vyhrají příště, nemůžeš se s z toho hroutit. Jak říkám, hroutit se může hráč který lamentuje nad propastí zda bude hrát tenis, nebo půjde do regulérní práce. Tihle borci tyto potíže dávno nemají.
S Rogerem ve finále to byla stejná písnička, pár centimetrů a měl by Federer 9 Wimbledonů a Djokovič 6. Na USO to dopadlo podobně. Djokovič těch GS kde měl ultra štěstí a rozhodl jeden míč, vyhrál celkem dost.
Vždyť vedl 4:2 (a breakboly měl ostatně i v předchozím gamu za stavu 2:1), a když měl potvrdit tenhle break, tak zahrál velmi mizerný game, kdy původně Federer nemusel hrát nic extra (a taky nehrál), protože stav 30:40 přišel po třech dost laciných chybách Djokoviče (za stavu 30:30 to byla například dvojchyba).
V dalším gamu (4:3) měl při Federerově podání 15:30 a skvěle rozehranou výměnu, ale finální forhend strejchnul o pásku a skočil trochu vedle.
Za stavu 5:4 opět 15:30 pri podání soupeře a zkazí relativně rutinní return druhého servisu.
A 30:30 a shoda to bylo i za stavu 6:5.
Ten break pro Federera, kdy podával na vítězství v zápase, byl svým zpusobem dost podobný tomu následující činu od FedExe = Djoko vedl 30:0, Federer dobrou hrou snížil na 30:15, ale pak přišly dvě laciné chyby Djoka u forhendu a na breakbol ten jeho náběh na síť byl snad ještě slabší / horší než ten následný Federeruv při druhém mecbolu.
Byl to velmi zvláštní zápas, který mi připomněl jejich SF na UO 2029, akorát se role dost obrátily. Tehdy Djoko nakonec vyhrál 5:7, 6:1, 5:7, 6:2, 7:5.
Totéž AO17 finále, tam hrál Nadal tak extrémní tužku že nechápu, jak se dostal vůbec do vedení o break v pátém setu. On nebyl schopný v pátém setu uhrát svůj game na servisu jinak, než přes BB a shody a hold mu to asi na počtvrté bylo osudným. Roger ten zápas pak dopodával taky se slušným štěstím, to byl podobně divný zápas.
Ale samozřejmě uděláš reels, vypíchneš jednu dvě výměny za ne moc podstatného stavu a máš z toho zápas století.
Stejný názor mám i na finále Rafy s Medveděvem. Ono to vypadá jako comeback milénia ale to co tam Meddy začal od těch BB ve třetím hrát byla úroveň challengerů.
Jestli ale něco naprosto jednoznačně Federer "projebal", tak to bylo finále US Open proti Del Potrovi.
Jinak já myslím, že vzájemné zápasy Big3 byly v roce 2011 velmi dobré, 2012 byly dobrá finále AO a RG Nadal vs. Djokovič, ale semifinále s Federerem na RG i Wimbledonu nic moc (ten zápas z Wimbledonu si ale už moc nepamatuji, páč nikde nejsou k dispozici dokonce ani trochu lepší highlights).
SF RG 2013 Nadal vs. Djokovič byl IMHO výborný zápas.
A finále Wimbledonu 2014 a 2015 se mi též líbila.
Nadal byl v tom zápase nějak mimo, páč i když Soderling hrál vesměs výborně, Nadal k tomu přidal nezvyklé množství chyb.
S Del Portem Federer totálně selhal po taktické stránce. Na druhou stranu jsem rád, že Del Po ten jeden GS titul přece jen má.
DelPo si GS zasloužil a ostatně i ten Čilič k tomu nějak tak došel asi za zásluhy, tehdy na USO hrál celý turnaj fakt dobře, RF si ani neškrtnul.
Federer by zase asi musel být nehorázně abnormálně nervózní, aby s Medvedevem prohrál, resp. Medvedevovi jeho hra neseděla podobné jako Kyrgiosova, s nímž měl sklon furt prohrávat.
Nehledě na to, že ani proti Zverevovi předtím v SF nehrál Djoko nijak zvlášť dobře, IMHO.
To ale naštěstí nebyl soutěžní zápas, ale "sranda mač" s kamarádem. A skončilo to ostatně 1:1 na sety, páč jsme kurt na Hamru měli pronajatý na dvě hodiny a víc už jsme nestihli
Já si fakt snažím říkat, že v tom amatérském tenise jde fakt úplně o houno. Nic se nestane když prohraješ ani když vyhraješ, je to úplně jedno :D
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele