Sportovní talent Drobný zářil s raketou i hokejkou. Dnes by slavil 100 let

"Sám jsem si vždycky myslel, že jsem byl lepším hokejistou než tenistou. Lidé si mě však pamatovali hlavně kvůli Wimbledonu. Ano, to je ten tenista, říkali. Jenže hokej měl v mém srdci pevné místo. Byla při něm ohromná zábava," řekl Drobný, jenž se podílel i na stříbru z olympijských her 1948 ve Sv. Mořici.

Mezi jeho největší tenisové úspěchy patří kromě Wimbledonu také dva triumfy na Roland Garros, kde ovládl rovněž čtyřhru i mix. Finále dvouhry si na grandslamu zahrál celkem osmkrát, spolu s Janem Kodešem je jediným mužským wimbledonským vítězem českého původu.

Pražský rodák měl ke sportu odmalička blízko, protože jeho otec dělal správce kurtů na Štvanici. Díky svému talentu se v tenise i hokeji brzy propracoval mezi domácí špičku. V roce 1938 vyhrál v létě juniorské mistrovství republiky, v zimě v 17 letech debutoval v hokejové reprezentaci. Následující rok se zúčastnil mistrovství světa ve Švýcarsku, kde Československo skončilo těsně pod stupni vítězů.

Během nacistické okupace se Drobný soustředil na hokej a byl největší hvězdou I. ČLTK. Nabídky elitního LTC Praha, jemuž tehdy na ledě šéfoval další střední útočník Vladimír Zábrodský, i vzhledem k otcově zaměstnání nepřijal.

Po válce reprezentoval jak na ledě, tak v Davisové poháru. Na zlatém MS 1947 v Praze byl se 14 góly druhým nejlepším kanonýrem týmu po Zábrodském. Střelecky se mu dařilo i o rok později na OH v Sv. Mořici, kde Československo zaostalo za vítěznou Kanadou jen o skóre. Za reprezentaci Drobný odehrál 31 zápasů, v nichž zaznamenal 36 branek. Z hokeje si odnesl také zranění oka, kvůli němuž pak na kurtech hrál s brýlemi.

Nedlouho po olympiádě u něj definitivně zvítězil tenis a v létě 1949 se spolu s daviscupovým spoluhráčem Vladimírem Černíkem nevrátili z turnaje v Gstaadu. "Kdybych to neudělal, seděl bych v base stejně jako všichni kamarádi," prohlásil levoruký hráč s obávaným falšovaným podáním a skvělými voleji s ohledem na zinscenovaný proces s hokejovými reprezentanty.

Ve Švýcarsku Drobný podle svých slov zůstal jen s pár košilemi, kartáčkem na zuby a 50 dolary v kapse. Marně usiloval o švýcarské, americké či australské občanství, nakonec přijal nabídku egyptského krále. Mohl se stát prvním evropským hokejistou v NHL, avšak nabídku Bostonu na 20 tisíc dolarů odmítl, protože by jako profesionál nesměl hrát tenisové turnaje.

Ačkoli dlouho hájil barvy Egypta, od roku 1954 žil ve Velké Británii. Oženil se s anglickou tenistkou Ritou Andersonovou, s níž vychoval dceru Helenu. Po wimbledonském triumfu se dostal do čela neoficiálního světového žebříčku, v elitní desítce se držel téměř deset let.

Na sklonku kariéry, během které vyhrál více než 130 turnajů, už reprezentoval svou novou vlast. Po jejím ukončení trénoval tenisová družstva JAR, Itálie či Švédska. V roce 1983 byl uveden do tenisové Síně slávy, o 14 let později jej přijala i Mezinárodní hokejová federace.

"Komunističtí novináři o mně psali, že jsem zrádce národa. Prohnilý, odsouzený k zániku. Bral jsem to s nadhledem - ať si píší, co chtějí. Jen těch nevinných spoluhráčů mi bylo líto," vzpomínal Drobný, který po pádu komunismu získal zpět české občanství. Svou rodnou zem často navštěvoval, ale zůstal v Londýně, kde také v září 2001 nedlouho před svými osmdesátinami zemřel.