Strýcová sledovala pražský turnaj: Maruška jezdila jako pila, Valentová je velká naděje

Finále nabídlo třísetovou bitvu a k vidění byl velký obrat. Co nakonec rozhodlo o triumfu Marie Bouzkové?
Bylo to nahoru a dolů a myslím si, že od Marušky to byl velmi podařený výkon. Jezdila tam jako pila, bojovala. A Linda ke konci už hodně chybovala. Nevím, jestli na ní nesedla nervozita, ale bylo tam prostě hodně chyb. Ale je skvělé, že na takovém turnaji bylo české finále, za to jsem hodně ráda.

Sledovala jste ten zápas třeba i pohledem budoucí kapitánky národního týmu?
Samozřejmě! Ale těch holek, které přichází v úvahu je mnohem víc. Výběr je velký. Hlavně, aby byly všechny zdravé, protože v listopadu nás ještě čeká velká výzva v Chorvatsku. A to nebude vůbec jednoduché. Každopádně, to ještě není na mně…

Na baráž do Chorvatska s týmem pojedete?
Ano. Budu u toho. Ale nominaci ještě bude dělat Petr a bude i kapitánem. Já to převezmu až od příštího roku.

Marie Bouzková možná svým triumfem překvapila. A také znovu hrála pod vedením staronového trenéra Antonína Bolardta. Svědčí jí ten návrat?
Proti Marušce je vždycky hrozně nepříjemné hrát. Víte, že ona tam nechá duši a prostě vám vrátí každý balón. Je skvělá na nohou a vlastně za každého stavu, ať je to pro ni, nebo proti, tak hraje. Takže je pokaždé hodně těžký soupeř. A myslím, že s Tondou jim to sedí. Nevím, co se mezi nimi předtím stalo, ale je super, že jsou zase spolu.

Statistika zápasu. (@ Livesport)

Na Lindě Noskové bylo znát obrovské zklamání. Chtěla Prahu vyhrát a obětovala prý i účast na pětistovce ve Washingtonu…
Já bych naopak řekla, že Linda teď hraje velmi dobře. Chytla se na trávě, kde roky předtím neuhrála nic. Dříve pokaždé vypadla v prvním kole, ale teď si na trávu nějakým způsobem našla cestu a ví, jak na ní hrát. Myslím, že odehrála hodně zápasů a teď jí ten beton v Americe bude sedět, má ji ráda. Je to mladá holka, hraje výborně, je 23. na světě. A také má spoustu času a je vidět, že ten progres prostě dělají pomalu, ale dobře.

Do semifinále se probila Tereza Valentová. Sledujete její progres, jak se vám líbí?
To je velká naděje! Vidím, že je před ní velká budoucnost. Ta cesta pro ni vypadá dobře, ale samozřejmě to bude dlouhé a musí vydržet.

Hrál se v podstatě první turnaj na hardu a hned pět Češek se dostalo do čtvrtfinále. Může to být znamení, že turnaje na amerických betonech by mohly přinést další úspěchy?
Myslím si, že ano. Nejde jen o holky, které hrály v Praze. Další jsou už i v Americe a šance bude na každém turnaji. Ale samozřejmě se to také všechno musí sejít. Podívejte se třeba na Markétu Vondroušovou. V Londýně hrála proti Emmě Raducanuové a ta předvedla úplně nadlidský výkon. Půjde o to, jaký bude los a jak bude sloužit zdraví, ta puzzle v tenisovém světě jsou někdy složitá.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.