10 věcí, které jste možná o Wimbledonu nevěděli: Bílé míče, čtyřhra pro krále i dohled sokolů

I míček ve Wimbledonu byl bílý

Každý ví, že pravidla Wimbledonu vyžadují, aby aktéři nosili bílé oblečení. Ale málokdo tuší, nebo si ještě třeba pamatuje, že tenisové míče bývaly v minulosti bílé nebo černé. Teprve v roce 1972, s postupným příchodem barevných televizorů, se Mezinárodní tenisová federace rozhodla, že divákům dopřeje komfortu a zavede žluté míče.

Wimbledon ovšem tak jako vždy dlouho odolával, tradici nechtěl měnit, a nakonec až v roce 1986 byly i na travnatých kurtech zavedeny žluté míče.

Bjorn Borg hrající s bílým míčkem v roce 1981 (@ Wimbledon)

Wimbledon má svého sokola

Wimbledon má svého vlastního sokola. Vlastně dva. Ptáci se jmenují Pollux a Rufus a jsou vypouštěni v 9 hodin ráno, aby odháněli holuby od tenisových kurtů. Prvním sokolem, který hlídal kurty All England Clubu byl sokol jménem Hamish.

Dravý pták střeží slavný turnaj už čtvrtstoletí a to díky iniciativě chovatelky Donny Davisové. Ta zavolala organizátorům turnaje poté, co viděla, jak Pete Sampras v semifinále turnaje v roce 1999 odhání holuby od základní čáry svou raketou. "Přijďte a ukažte nám, co umíte," zněla odpověď. Od té doby je Wimbledon bez holubů.

Rufus, strašidelný pták (@ Reprodução/SkyNews)

Wimbledon je nejstarší z turnajů

První turnaj ve Wimbledonu se hrál v roce 1877 a má tedy téměř 150 let dlouhou historii. Je zdaleka nejstarší existující tenisovou soutěží na světě. Toho roku se mužské dvouhry (tehdy to byla jediná soutěž) zúčastnilo pouze 22 tenistů.

Ženská dvouhra a mužská čtyřhra byly zavedeny v roce 1884, ženská čtyřhra a smíšená čtyřhra byly do turnaje přidány v roce 1913.

Náčrt prvního turnaje hraného v All England Clubu (@ Wimbledon)

BBC vysílá turnaj pro Brity zadarmo

Wimbledon byl poprvé živě vysílán stanicí BBC v roce 1937. Britská veřejnoprávní televize odvysílala 25 minut úvodního zápasu tehdejšího šampionátu do celé Velké Británie. O třicet let později se Wimbledon stal prvním programem, který byl na Britských ostrovech oficiálně vysílán v barvě.

BBC dodnes vysílá turnaj ve Velké Británii na volně přístupné televizi, a to nepřetržitě po celou dobu programu.

Matka všech front

Jednou z wimbledonských scenérií, která se časem stala legendární jako samotný turnaj je The Queue. Britové o ní s nadsázkou mluví jako o matce všech front. I proto má svůj název psaný velkými písmeny.

Jelikož se vstupenky každoročně rychle vyprodávají (a rozhoduje o nich i loterie), návštěvníci si už navykli stanovat za úsvitu před branami All England Clubu, aby byli včas u omezeného počtu vstupenek, které se prodávají v den zápasu. Fronta je pro mnoho fanoušků každoroční poutí. Nechybí stánky, reklamy, dopravní značky, lidé v kostýmech ani oficiální samolepky.

Řadová část (@ Wimbledon)

28 tun jahod

Léto je ve Velké Británii sezonou jahod. Podávají se od nepaměti a speciální svěží pochoutka se také stala jednou z tradic All England Clubu. Při každé edici se v posledních letech spotřebovalo přibližně 28 tun jahod a více než 10 tisíc litrů šlehačky.

Žádné mistrovství bez jahody (@ Profimedia)

Bomba na centrálním kurtu

Během druhé světové války (1939-1945) musel být slavný tenisový turnaj přerušen. A když se znovu v roce 1946 začalo hrát, byl centrální kurt pro veřejnost částečně uzavřen. Důvodem byla bomba svržená nacistickým Německem, která zničila část tribuny.

Centrální kurt částečně zničený ve 40. letech 20. století (@ Wimbledon)

Nekonečný zápas

Rozhodující set ve Wimbledonu dlouhá léta neměl tie-break. Tenisté museli o vítězství usilovat tak dlouho, dokud nezískali dva gamy náskoku. I díky tomu se ve Wimbledonu hrál nejdelší zápas tenisové historie. V červnu 2010 bojovali John Isner a Nicolas Mahut 11 hodin a 5 minut po dobu tří dnů, aby se rozhodlo, kdo postoupí do dalšího kola.

Isner nakonec vyhrál a na ukazateli skóre zářila neuvěřitelná čísla 70:68. Zápas měl celkem 183 gamů, z toho 138 se hrálo v rozhodujícím setu. U vchodu na kurt číslo 18, kde oba tenisté srdnatě bojovali, je umístěna pamětní deska, jenž tento rekord připomíná. Pravidlo nekonečných setů bylo zrušeno o 12 let později, v roce 2022.

Název podle poštovního čísla

V Anglii se Wimbledonu říká "The Championships", dalším populárním označením je ale také kód SW19. Jedná se o poštovní směrovací číslo a kód se zkratkou názvu Southwest 19. To také prozrazuje, že All England Club leží velmi daleko od centra Londýna, asi jednu hodinu jízdy veřejnou dopravou. Když ale dorazíte na místo, můžete se těšit na půvabné prostředí. I stanice metra, která je nejblíže areálu, je každoročně vyzdobena trávou.

Stanice metra poblíž jednoho z vchodů do Wimbledonu (@ Arquivo pessoal)

Král na kurtu

Deset let předtím, než se stal králem, stanul budoucí král Jiří VI. i na tenisovém kurtu a hrál oficiální wimbledonskou soutěž. Otec královny Alžběty II. se zúčastnil v roce 1926 wimbledonské mužské čtyřhry. Tehdejší princ Albert Frederick Arthur George, vévoda z Yorku, byl společně s ragbistou a přítelem Louisem Greigem vyřazen v prvním kole po prohře 0:3 na sety. Dalo by se říci, že měli smůlu na los. Nad jejich síly byl trojnásobný šampion Wimbledonu a dvojnásobný olympijský vítěz Arthur Gore se spoluhráčem Herbert Barrettem.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.