Kolář po bitvě s Tsitsipasem: Odevzdal jsem maximum, rozhodly maličkosti

"Je třeba si ze zápasu vzít, co jsem zvládl dobře a od toho se odrazit do dalších zápasů," řekl Kolář po prohře s loňským finalistou pařížského grandslamu 3-6 6-7 7-6 6-7, přičemž ve druhém a čtvrtém setu vždy nevyužil několik setbolů.

"Šel jsem do zápasu s tím, že můžu vyhrát, žebříček na kurtu neplatí. Tam se počítá bojovnost, morálka, rvát se o každý balón. A myslím, že to byl velmi vyrovnaný zápas a rozhodly jenom maličkosti," uvedl Kolář.

Na souboj s Tsitsipasem šel se vztyčenou hlavou, i když ho čekal první duel na tak velkém kurtu a proti světové čtyřce. "To jsem se snažil nevnímat. Kdyby tam člověk nastoupil a rozklepal se, tak ho takovýhle hráč dostane z kurtu za hodinu a půl. A možná odejde s ostudou a pocitem, že mohl udělat víc, ale nešlo to, protože byl nervózní. Snažím se tam jít jako na každý jiný zápas a odevzdat své maximum. To jsem tam dneska odevzdal," řekl pětadvacetiletý tenista.

Ze začátku špatně četl servis soupeře, ale postupem času se mu vyrovnal ve všech činnostech. A předčil ho v počtu kraťasů, kterých poslal přes síť 31. "Já je hrávám, ale v rozehrávce jsme je s tátou trénovali, protože zápas je dlouhý ,a když má člověk běžet na tolik kraťasů, tak to nějaké síly vezme," řekl Kolář. Soupeře i úspěšně loboval a bodoval také z forhendu.

Bojovností si získal srdce fanoušků a ochozy často skandovaly "Kolář! Kolář". Sám se to při hře snažil moc nevnímat. "Samozřejmě to slyším, to nejde neslyšet, ale snažil jsem se koncentrovat na svoji hru a věřit sám v sebe. Sestra mi po zápase psala, že bylo hezké slyšet naše příjmení. Ano, bylo to krásné, ale na kurtu to člověk tak nevnímá," řekl Kolář. Po utkání zatleskal fanouškům cestou do šatny. "Chtěl jsem jim poděkovat za to, jak se ke mně chovali, že se na nás přišli podívat a že mě povzbuzovali. Taky to museli čtyři hodiny odsedět, což není jednoduché."

Po zápase se s Tsitsipasem objal u sítě a rodiče řeckého hráče si podali ruku s jeho otcem a trenérem Zdeňkem starším v loži. Otec vypadal z výkonu svého syna dojatý. "Jsme z malého města, celou kariéru budujeme jenom spolu a on mě vlastně k tenisu přivedl, naučil základy a vede mě životem On toho dělá tolik, že nikdo jiný by tohle na světě pro svého svěřence neudělal. Že jsem tady dneska hrál, je spíš jeho zásluha než moje," uvedl Kolář mladší.

V Paříži uspěl na sedmnáctý pokus v grandslamové kvalifikaci a zahrál si poprvé hlavní soutěž. Díky postupu do druhého kola si vylepší žebříčkové maximum a mě by se posunout na 117. místo, kousek od stovky zajištující přímou účast na grandslamech. "Je to pořád daleko. Možná ne tolik herně, ale bodů chybí strašně moc. Zase přijdu na další zápas a bude to velký boj. Budu bojovat a věřit, že se mi ta stovka povede," řekl. Další krok může udělat příští týden v Prostějově.