VIDEO: Japonští caparti napodobují bekhendy Federera a Djokoviče

jj

No, já bych se tam asi nevrátil...Pamatuju si, že jsem se jednou ve školce posral a od pančelky jsem dostal pořádnej világoš a po něm jsem se znovu posral, protože sem věděl, že se to doví muj fotr a ten, když vzal do ruky pásek, tak sem se dycky z toho zas posral a teďkonc sem se posral vlastně jenom z toho, že sem věděl, že se zas poseru, protože muj tata mě dycky mydlil hlavně proto, že sem se posral. Pančelce sem sem to tehdá snažil vysvětlit, ale vona byla přísná a trvala na tom, že to řekne tatovi a já se z toho vokamžitě posral, protože sem věděl, že tata mi nandá jen proto, že sem se posral! Kdyby nebyla tak přísná, tak sem se neposral, protože sem věděl, že tata se nic nedoví a já nebudu mít důvod se possrat. Jenže to vona né a tak sem se strachy znovu posral. Takže jednou sem se posral vomylem, podruhý strachy a potřetí doma, když tata vyndal pásek, protože se dověděl vod tý přísný pančelky, že sem se ve školce posral! Takže sem se vlastně shodou vomylů posral třikrát za den a to bylo dost i na mě, protože vobvykle sem se v tom věku posral tak dvakrát tejdně a nikdá se to tata nedověděl, to už bych se posral potřetí, ale v tejdnu! Jenže teďkomc to bylo v jednom smolným dnu...Vod tý doby sem začal chodit za školku, já vám jen slyšel slovo "školka" a už sem byl posranej. Nerad na to vzpomínam, já to v tý školce fakt neměl lehký, měl sem docela posraný dětství a byl sem hrozně rád, že sem moh nastoupit do školy. Tam sem se naposled posral asi v šestý třídě, ale nová pančelka to tatovi neřekla, takže sem se vod tý doby přestal posrávat a pravděpodobně mi to vydrželo do teď! :-))