Aktuálně vybírám ze šesti hráčů. Hlad kluků po úspěchu je cítit, říká spokojený Berdych

Berdychova slova přinesly Livesport Zprávy už v průběhu Wimbledonu, kdy bývalá světová čtyřka hodnotila vystoupení trojice opor z daviscupového týmu. Ve druhé části rozhovoru, který vznikl při příležitosti natáčení debaty Livesport Daily Talk, hovoří rodák z Valašské Meziříčí mimo jiné o touze Čechů reprezentovat.
U daviscupového týmu jste necelý rok. Čekal jste, že vás svaz osloví?
"S nějakým odstupem času si myslím, že lidé ze svazu tak nějak vytušili, že po určité době mimo tenis začínám na různé věci znovu slyšet a nějaké nápady přijímat. Musím říct, že od chvíle, co jsem přestal hrát, tak jsem se tenisu třeba tři roky vyhýbal. Kdyby v té době taková nabídka přišla, nebo třeba i na trénování kohokoliv jiného, tak jsem nebyl připravený."
Co rozhodlo o tom, že jste nabídku přijal. A jaké z toho dnes máte pocity?
"O spoustě věcí, které jsem v kariéře dělal, jsem rozhodoval pocitově a přicházely tak nějak spontánně. A tohle nebyla výjimka. Troufnu si říct, že jsem si možná vybudoval pozici, kdy se člověk může rozhodnout, do čeho se pustit dál. Nebyl jsem ničím ovlivněný, ani do něčeho nucený. Samozřejmě, že roli hrálo nějaké momentální rozpoložení i nějaké velké změny, které se v českém tenise udály. Všechno se jako celek tak nějak hezky obměnilo. Bylo to něco, co mě prostě zaujalo a co jsem chtěl dělat. Mám rád, když můžu dělat věci, které mě v životě baví. Pak jsem schopen tomu dát maximum, protože vím, že to může za něco stát."
Usnadnil vám rozhodování fakt, že Česko má aktuálně tři hráče v TOP 30?
"Musím říct, že když nabídka přišla, tak jsem nad ní ani nijak extra dlouho nepřemýšlel. Myslím si, že náš tým má velký potenciál. Také je cítit hlad kluků, zkusit to vyhrát. A to je pro mě asi nejdůležitější. To jsou prostě základní stavební kameny, se kterými člověk může pracovat."
Davis Cup je týmová soutěž. Vnímáte ji ale opravdu jako soutěž družstev, nebo ve valné většině rozhodují individuální výkony?
"Je to hodně specifické. Tenis je individuální sport a to nejde nijak obelhat nebo nahradit. Tahle soutěž je prostě individuální sport modifikovaný do týmového provedení."
Jak je důležitý tým, který se v průběhu daviscupového týdne vytvoří?
"Tenis je úplně jiný než fotbal, hokej a dalších kolektivní sporty. Na kurt jde jednotlivec a musí svůj zápas vyhrát. Samozřejmě jsou aspekty, že tenista hraje pro tým a vnímá týmovou atmosféru. Také je u toho trochu širší realizační tým, který pro hráče pracuje. A pro ty je to zase změna, oproti tomu, co mají v normální sezoně."

Už jste jednou na lavičce reprezentačního týmu seděl, v Ostravě jste si prožil premiéru v duelu s Jižní Koreou. Jak jste vnímal náladu svých svěřenců?
"Já myslím, že kluci jsou za tu změnu rádi. Chtějí si to na jednu stranu hodně užít, protože je to pro tenis nevšední věc. Zároveň vnímám, že Davis Cup mají rádi a chtějí ho hrát."
Lehečka, Macháč, Menšík. Každý z nich je jiný typ hráče…
"Je to tak. To je myslím trochu náš benefit. Je to příjemnější, než kdybychom je měli všechny typologicky stejné. V tom máme možná i trochu štěstí, protože tenis se hodně posouvá k tomu, že hráči na okruhu jsou si často strašně podobní."
Když se potkají na kurtu jako soupeři, tak je to ale určitě napjaté. Jsou konkurenti. Vnímáte je jako soupeře a rivaly? Musí spolu vyjít?
"Je dobře, že náš tým má dnes takovou kvalitu a na tenis velice širokou základnu. A jestli jsou konkurenti? Já pevně věřím, že jsou! Jenom zdravá konkurence může hráče posouvat nahoru. Když se mě dneska zeptáte na mojí aktivní kariéru, tak já nedám dopustit na to, že jsem byl součástí tak vyrovnané generace. Jenom ta ze mě udělala lepšího tenistu. Člověk se prostě snaží vytáhnout na ty skvělé hráče a dostat se dál. A stejně tak se to dá aplikovat v daviscupovém týmu, protože nikdo z kluků nechce být třetí. Oni chtějí hrát singly a musí se porvat o to, kdo bude mezi dvojicí nejlepších."
Ve vaší době jste ale s Radkem Štěpánkem hráli Davis Cup v podstatě ve dvou…
"Ano, tehdy jsme samozřejmě byli ve fázi, kdy jsme opravdu byli jen my dva s Radkem. Doufám, že se to nikoho nedotkne, ale nebylo tolik hráčů, ze kterých bychom mohli vybírat. Ale i my jsme potřebovali tým doplnit, protože se mohlo kdykoliv stát, že se já nebo Radek zraníme. Potom někdo musel zaskočit. A to se stalo. Nezapomenu, jak Lukáš Rosol v Německu v rozhodující dvouhře porazil Zvereva, který je dnes třetím hráčem světa. On ho v Hannoveru smáznul a my díky němu postoupili. Na tohle opravdu nesmíme zapomínat."
Měli jste ve své době s Radkem Štěpánkem i nějaké slovo, kým tým doplnit?
"Samozřejmě ano. Většinu těch zápasů jsme odehráli s Radkem, ale muselo to být postavené týmově a nemohlo to být jen o nás dvou. A tak, když byla nějaká možnost, a my jsme cítili, že do toho týmu někdo třeba víc zapadá i kvůli atmosféře, tak se na naše názory dalo. V daviscupových týdnech byla atmosféra opravdu nejdůležitější. Ale ani dnes, ani tenkrát, se nejezdilo za zábavou. Jen se člověk musí snažit nastavit co nejlepší podmínky a atmosféru pro hráče, aby se na ten týden těšili."

Mluvil jste o tom, že dnes máte na tenisové poměry hodně na výběr. Jak byste popsal tým, který dnes máte k dispozici a s kým vůbec celkově počítáte?
"Dnes se bavíme o tom, že máme tři velmi dobré singlisty. Čtvrtý z týmu je vlastně individuální deblista, který potenciálně může hrát s kýmkoliv z těch tří kluků čtyřhru. Ale zároveň se dnes ještě derou nahoru dva kluci, kteří by také spolu mohli hrát debla. Aktuálně tedy mluvíme o šesti lidech. A nesmíme zapomínat, že máme v záloze další a i spoustu juniorů, kteří jdou nahoru a kteří si dříve nebo později řeknou o pozornost."
Opravdu se dnes otevírá i příležitost pro deblovou dvojici Nouza – Rikl?
"Na zápas je možné nominovat až pět hráčů. Jako minimum vnímám čtyři, ale víceméně je jen na nás, kolik hráčů pojede na utkání. Já jsem se všemi potenciálními hráči mluvil a všichni vědí, o co hrají, než se rozhodnu pro nominaci. Dnes je nová situace, kdy opravdu mohu vybírat mezi spoustou hráčů a myslím že možností je poměrně hodně. Asi teď nebudu rozebírat úplně všechny, ale každý tenisový fanoušek si dokáže dát dohromady, jaké mohou nastat varianty a že do toho mohou vstoupit různá zranění a únavy. Ale i s výhledem do budoucna – a to se vracím k jedné z předchozích otázek – beru jako zajímavé, že jsem dostal možnost, zabudovat do týmu i další hráče, kteří mají progres. To ale samozřejmě nejde udělat během jednoho zápasu, ani během jediné sezony."
Při premiéře s Koreou jste měl snadnou úlohu a nechal jste zahrát všechny nominované. Vnímáte ale, že i pro vás bude obtížnější v dalších zápasech zvolit správnou sestavu a také ji odkomunikovat svému týmu?
"V prvních dvou kolech se hrají čtyři singly a jeden debl. Poté se případně ve finálové skupině hrají za jeden den jen dva singly a jedna čtyřhra a opravdu máme dost hráčů. Takže ano, ta role dostává trošku jiný rozměr a budu muset opravdu vybírat. Pak už samozřejmě i já, stejně jako to mají trenéři v týmových sportech, budu muset někomu říct tu nepříjemnou zprávu – kdo hraje a kdo nehraje. A třeba i to, kdo v týmu bude a kdo ne. Takových zkušeností mám momentálně málo, ještě nikdy jsem to neřešil. Ale samozřejmě ty momenty nastanou, to je s mou prací spojené."

Cítíte, že v Česku je mezi tenisty touha reprezentovat? V minulosti jsme viděli u jiných zemí, že spousta předních hráčů tuhle soutěž vypouštěla...
"Touha být v týmu je základ. Je to reprezentace republiky, národní tým. Nemyslím, že všude to takhle funguje. V tenise je to občas jinak. Je to jinak nastavený sport. Ale v dnešní době se to lepší, i když ne ve všech zemích. V Česku ale priorita národního týmu vždycky převažovala."
Čím myslíte, že to je?
"Jde o generaci, která nezažila starý systém. Ale mám pocit, že dnešní kluci si k tomu našli cestu. Chtějí u toho být. Najdete země, kde k tomu hráči nemají vztah a nechtějí být toho součástí. Volí jen individuální kariéru a daviscupový týden je pro ně příležitost, vzít si volno a v sezoně si chvilku odpočinout. Ale pozoruji, že u nás si to většina mladých kluků chce zažít. Pak se nabízí otázka, jestli to bude dlouhodobá vášeň, nebo až se jednou vyhraje pohár, zda priority nebudou jiné. A pak je to o lídrovi, kapitánovi, který musí zájem hráčů překlopit na svou stranu."
Komentáře
Ale osobnostne je každý z menovanej trojice niekde inde. Na to som zvedavý najviac, ako sa podarí skĺbiť tieto typy osobností.
Pamätáme si na Menšíkovo učinkovanie v Prostějove, kde si asi myslel, že sa to už vyhrá samo a nevyhralo. Svojou nervozitu veľmi nezvláda a volí skôr skratky až útek.
Vieme, aké je správanie Macháča na kurte, keď sa práve nedarí a že to nie je vždy v duchu fair play. Svoju nervozitu obracia skôr smerom von.
A takisto poznáme Lehečkove výpadky v rýchlosti a razancii hry v momentoch, keď vedie a začne hrať akoby na istotu. Svoju nervozitu obracia skôr dovnútra.
A teraz si predstavme modelovú situáciu, ako je ktokoľvek z nich na kurte a na pleciach nenesie len ťarchu vlastného úspechu, ale ťarchu úspechu celého tímu. Aká bude jeho komunikácia s týmto tímom? Bude mu skôr na príťaž, alebo naopak, bude oporou?
No, a u Jirky vše záleží na sebevědomí... Pokud vyhraje pár zápasů, tak je to úplně jiný člověk
Ale všichni tři jsou spolu v týmu super parta
Budem im držať palce
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele