Plíšková se vrací: Zatím žiju ze dne na den, ale třeba to bude super

Rok 2024 začal pro Karolínu Plíškovou moc hezky. Dlouhé měsíce čekala na turnajový triumf, aby se nakonec dočkala zisku trofeje v Kluži. Držela krok se špičkou, stále se pohybovala okolo 40. místa žebříčku a na trávě si zahrála i finále v Nottinghamu. Pak přišla obrovská smůla. Na US Open skončil ve druhém kole její zápas s Italkou Paoliniovou po pouhých dvou minutách. Od 29. srpna 2024 doteď nemohla nastoupit. Uběhlo dlouhých 383 dnů…

Co se vám vybaví při vzpomínce na loňský nešťastný zápas na US Open s Jasmine Paoliniovou? Odehrály se jen tři výměny…

"Rupla mi noha v kotníku a odvezli mě na vozíku. Největší potupa… Tím pádem jsem pak jela hned do nemocnice. Tam zjistili, že to mám prostě celé prasklé. Vazy, šlachy… Odolaly jen kosti, ty to celé držely. Takže v podstatě byla operace jasná, ani nebylo co řešit."

Tušila jste tehdy, že z toho bude víc než roční pauza?

"Samozřejmě jsem si myslela: Jsem mladá, někdy něco bolí, ale prostě hrajeme! Nikdy jsem zdraví neřešila, občas se sice něco ozvalo jako třeba zápěstí, občas někde něco píchlo, jinak jsem ovšem nikdy nevynechala turnaj. Nikdy jsem neskrečovala. Tělo jsem měla vždycky dobré. Tak jsem si říkala, že to zvládnu, že jsem za tři měsíce zpátky. Ale pak to začalo… Už jsem plánovala, že odehraju Austrálii. A když ne, tak že v březnu pojedu Miami a Indian Wells. No a teď vlastně stíhám jen konec sezony..."

Co se vlastně pokazilo?

"Nastaly komplikace s hojením. A nakonec jsem musela jít ještě na jednu operaci, protože se to vůbec nelepšilo a noha byla pořád extrémně nateklá. Nesnesla žádnou zátěž, nic. No… a je to přes rok, i když bych to vůbec neřekla. Uteklo to docela rychle."

Z tenistky x

Nenudila jste se. Vlastně jste o sobě dávala vědět pravidelně každý týden, když jste s manželem Michalem Hrdličkou spustili podcast Rakety.

"Baví mě. Díky tomu se i trošku nutím dívat na tenis, který bych třeba kolikrát nesledovala. Teď jsem si pouštěla i nějaké zápasy ze záznamu, abych byla v obraze. Začátek byl trochu těžší, ale dnes je to relax. A tím, jak jsem nehrála, jsem zůstávala tenisu blízko."

Je těžké pokaždé najít nová témata?

"Vím, že to vypadá, že jsme tenis vlastně nenáviděli. Tak to není. Je to o tom, že se sejdeme a hodinu si povídáme o tenise. My bychom si povídali i tři, jenže to už by nás nikdo neposlouchal." (směje se)

Jak to vlastně celé vzniklo?

"Vykopnul to manžel Michal. Chtěl to původně rozjet se ségrou (bývalou profesionální tenistkou – pozn. aut.), protože Kristýna začala komentovat a tenisu viděla opravdu dost. A když se mi stalo to zranění, přišli s tím, jestli bych do toho taky nechtěla jít. A jsme čtyři, ještě komentátor Fanda Hašpl, který do toho taky vidí hodně. On je úplný extrém. Blázen, sleduje i challengery, prostě všechno, má obrovský přehled. Teď uvidíme, jak to bude dál. Tím, že budu cestovat, to možná bude těžší. A také vlastně nechci moc kritizovat nebo se bavit se o ostatních. Protože když pak proti nim nastoupím, je hloupé, když s nimi prohraju. Takže se teď možná připojím jen občas."

Pojďme zpět na kurt. Nyní startujete v Portugalsku. Jaký je vlastně celkový plán návratu?

"Plán je takový, že chci letos něco odehrát. Teď mě čeká první turnaj. Nedělám si nějaké velké iluze o tom, jak to vůbec může vypadat. Třeba to bude super, třeba taky ne. Jdu toho s tím, že bych byla ráda připravená na Austrálii a celou další sezonu."

Jak těžké vůbec bude dostávat se na turnaje?

"Na žebříčku teď vůbec nejsem. Ale ten chráněný mám něco okolo čtyřicítky, což je celkem dobré. Můžu hrát skoro všude. A dostanu i nějaké divoké karty. Takže ano, nějaká jistota je."

Nyní startujete v Portugalsku. A co další destinace, máte o nich už jasno?

"Kartu jsem dostala do Portugalska, dál také do Tokia a ještě někde v Japonsku a taky mi nabízejí nějakou Čínu. To je ale spíš plán na pozdější dobu, až se budu cítit v pohodě a jistě. Teď při prvním startu žijeme ze dne na den. Plánovat něco na pět nebo šest týdnů dopředu zatím nejde. Samozřejmě bych nejradši jela na co nejvíc turnajů, ale uvidíme, co na to řekne tělo."

Myslíte, že jste pro organizátory turnajů lákadlem? Všeobecně už se ví, že se chcete vrátit.

"Pro ty menší turnaje určitě, ještě nějaké jméno mám. Ovšem jestli i pro ty velké, to opravdu nevím. Dostat se na grandslamy je samozřejmě vždycky těžké, nicméně díky chráněnému žebříčku si mohu vybrat v příštím roce dva a toho samozřejmě využiju."

A už víte, které to budou?

"Nejspíš si vezmu Austrálii a Wimbledon. Myslím, že právě tam mám největší šance něco uhrát. A na US Open doufám, že už bych se mohla dostat bez pomoci. Paříž bych prostě vynechala, ale třeba něco uhraju a dostanu se tam taky. Je však těžké něco takhle dlouhodobě dopředu řešit, nikdo neví, co bude za půl roku. Tělo je teď takové nejisté. Vidím, že to není jenom ta noha, řeším i další věci. Je po tom nicnedělání rozbité…"

Rok jste byla bez tenisu, nemohla hrát. Jaký jste měla vůbec pocit, když jste vzala do ruky raketu? Neztratila jste úderovou jistotu?

"Tenis je v pohodě. Šla jsem hrát po půl roce a přišlo mi, jako kdyby ta pauza byla jen dva týdny. Ruka je úplně v pohodě. Cit pro míč jsem neztratila. Horší je fyzická kondice. Tím, že jsem vlastně ani nemohla chodit, mi strašně dlouho trvalo, než jsem začala běhat a celkově se hýbat. Pohyb je větší problém, nicméně věřím, že něco nahraju a postupem času se do toho nějakou porcí zápasů dostanu. Sílu mám, ve fitku jsem byla průběžně pořád a už dva měsíce po operaci. Tehdy jsem si říkala, že musím rychle, rychle, kdyby náhodou ta noha byla dobrá, ať jsem ready."

S kým jste vůbec trénovala? Většina hráček jezdí po světě…

"To byl problém. Poslední týdny jsem hrála proti mladým klukům, protože v Praze nikdo moc nebyl, nebo holky byly zraněné. Nemohli jsme nikoho sehnat. Takže test bude opravdu ten turnaj."

Na návrat jste čekala přes rok. Sledovala jste třeba comebacky Belindy Bencicové a Petry Kvitové? Také měly vynucenou pauzu přes rok...

"Každý to má nějak jinak. Ale ony byly po porodu, to je něco jiného než operace. Nevím, jak moc to pro ně bylo emotivní, ovšem myslím, že začaly dost brzo. Belinda určitě, ta snad už po roce hrála. A stejně jako ona jsem taky chtěla začít spíš něčím menším a ne jet hned někam do Pekingu a tam dostat někoho nehratelného. Teď tedy není taková část sezony, že bych si mohla vybírat. Je to kategorie 125 a podle mě by to na rozjezd mohlo být dobré. Pak plánuju letět do Asie s tím, že bych tam ráda hrála spíš nějaké menší turnaje. I když možná zkusím Wu-chan, což je tisícovka."

Jak je vlastně složený váš tým?

"Já jsem si teď sestavila takový minitým ze dvou trenérů z naší akademie, Michal Franěk se mnou už nějaké turnaje odjezdil a byl u toho, když jsem loni vyhrála v Kluži. Ten druhý je Martin Tříška a ten se mnou je není v Portugalsku. To je taky bývalý hráč a s Michalem výborně znají. Samozřejmě Martin Salvador, můj fyzioterapeut, se kterým jsem snad přes 10 let, ten bude muset být všude. A ještě mám kondičního trenéra, se kterým jsem začala dělat loni před US Open. Ten asi taky pak pár turnajů pojede."

Kdy budete hodnotit, zda se návrat podařil a čeho byste vůbec chtěla ještě dosáhnout?

"Mám kolem sebe tým několika dobrých lidí a chci to řešit v klidu. Nechci žádného hvězdného trenéra, ani žádný tlak,já teď opravdu nechci nic očekávat, jen se chci nějak v klidu rozjet. Třeba to půjde.”

Plíšková – Andrianjafitrimová (16:30)

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.