Na trávě umím, tenhle povrch mi sedí, říkal spokojený Lehečka

"Asi bych radši vyhrál ve třech (setech), ale byl to pro mě první zápas ve Wimbledonu po dvou letech. I když jsem tady trénoval, zápasové kurty jsou úplně jiné. Soupeř navíc na trávě odehrál pár zápasů v životě a neměl jsem šanci si ho načíst. On se naopak dobře takticky připravil, hrál hodně slice a ne vysoké míče, z nichž bych mohl tlačit," řekl Lehečka.

Po ztraceném prvním setu už nedovolil Dellienovi ani jeden brejk a duel po necelých a půl hodinách otočil. Pomohlo mu 22 es a 57 vítězných míčů. "První kola jsou vždy zrádná, takže jsem rád, že jsem prošel dál. Úvodní set byl spíš o zvykání si na podmínky i soupeře. Po něm už jsem si našel, co jsem potřeboval. Využíval jsem jeho slabého druhého servisu a hlavně jsem zlepšil ten svůj. Pak už moc neměl šanci mi zatápět," uvedl Lehečka.

Třiadvacetiletý rodák z Mladé Boleslavi, který plní roli nasazené třiadvacítky, se do Wimbledonu vrátil po dvou letech, kdy se zde probojoval do osmifinále. Vloni chyběl kvůli únavové zlomenině bederního obratle. "Cítil jsem extra motivaci. Minulý rok, kdy jsem musel vynechat celou travnatou sezonu, nebylo to pro mě snadné. Byl jsem velmi smutný, že jsem neměl možnost bojovat na trávě, kde je to vždy speciální," uvedl Lehečka.

Lehečka nastolil dominanci později, než se čekalo. Ve Wimbledonu potřeboval čtyři sety

Travnatou část sezony proto bral opatrně. "Letos jsem nevěděl, co očekávat. Soustředil jsem se ale na to, co jsem dělal dobře před dvěma lety, kdy jsem se zde dostal do druhého týdne. Připravoval jsem se také po fyzické stránce. Začal jsem ve Stuttgartu, kde jsem vyhrál dva zápasy. Ty pro mě byly důležité a potom to šlo správným směrem," podotkl Lehečka.

Do Wimbledonu přijel povzbuzený také finálovou účastí na generálce v Queen´s Clubu. Tam například porazil Australana Alexe de Minaura či Brita Jacka Drapera. Nestačil až ve finále na úřadujícího wimbledonského šampiona Španěla Carlose Alcaraze. Zvýšená očekávání si však pětadvacátý hráč světa nepřipouštěl.

"Ani to nevnímám a nesnažím se o to. Jdu stejnou cestou jako v Queensu, což je zápas od zápasu. Už jsme tady měli pár sebevědomých prohlášení od jiných kluků. Já se spíše snažím být nohama na zemi a zároveň vím, že na trávě umím a tenhle povrch mi sedí. Hlavně, že jsem zvládl první kolo a dál se nedívám. Neupínám se k tomu, kam to tady dotáhnu," doplnil Lehečka.