Tenis byl mým útočištěm. Djokovič popsal dětství poznamenané válkou

"Pocházím z rodiny profesionálních lyžařů. S tenisem jsem začal ve čtyřech letech a nikdo z mé rodiny předtím nikdy nedržel raketu v ruce. V Srbsku navíc tenis neměl tradici. Do tohoto sportu jsem se zamiloval a poprosil otce, aby mi koupil raketu. Tím celý ten příběh začal," zavzpomínal Djokovič.

Srbský tenista následně připomněl, že jeho dětství výrazně poznamenaly válka, ekonomická krize i mezinárodní sankce. Přesto rodiče udělali maximum pro to, aby mohl rozvíjet svůj talent. "Tenis byl pro mě útočištěm. Rodiče obětovali všechno, aby mě podpořili. Moji dva mladší bratři přitom neměli stejné možnosti jako já. Slíbil jsem si, že jim jednou všechno vynahradím a dopřeji jim co nejlepší život," uvedl.

Devětatřicetiletý Djokovič zároveň přiznal, že s přibývajícím věkem stále více vnímá limity vlastního těla. Podle svých slov se snaží využít každý zbývající procentní bod výkonnosti, aby mohl dál konkurovat nastupující generaci. "Když nemyslím na svůj věk já, připomínají mi ho ostatní. A když ne oni, tak moje tělo," řekl s úsměvem. "Po více než dvaceti letech na nejvyšší úrovni reaguje organismus jinak. Je to prostě biologie."

Jako příklad uvedl letošní Wimbledon. Ve čtvrtfinále absolvoval vyčerpávající pětihodinovou bitvu, po níž se podle svých slov nestihl dostatečně zotavit na semifinále proti Janniku Sinnerovi. "Nebyl jsem tak svěží, jak bych potřeboval. Nijak to ale nesnižuje Sinnerovo vítězství ani jeho triumf na turnaji. Jen už dnes moje tělo reaguje jinak než dřív," vysvětlil.

Ani přes přibývající roky však neztrácí motivaci. Za jednu z hlavních hnacích sil označil fanoušky a atmosféru na US Open. "Mým největším soupeřem jsem vždycky já sám. US Open je pravděpodobně nejzábavnější a nejvíce vzrušující grandslam. Hraje se na největším stadionu našeho sportu a už se nemohu dočkat, až se tam vrátím," prohlásil.

Velkou oporou je mu také rodina, především manželka Jelena. Djokovič přiznal, že právě díky ní může i nadále bojovat o největší tituly. "Byla pro mě obrovskou oporou. Bez ní a bez toho, co dělá pro naši rodinu, bych to zvládal jen velmi těžko. Proto dnes hraji méně turnajů než dříve. Chci být co nejlepším manželem, otcem, bratrem i synem," vysvětlil.

Na závěr dostal otázku, zda po zisku 24 grandslamových titulů a překonání téměř všech významných rekordů stále cítí potřebu něco dokazovat. "Ano, samozřejmě. Především sám sobě, ale i ostatním. Chci si dokazovat, že mohu být každý den lepší," uzavřel Djokovič.

Djokovič jako důkaz? Australská legenda volá po revoluci na grandslamech