Blog ze Stromovky: Moje premiéra v terénu a sympaťák Veselý

Dnešek se do mé 'kariéry' určitě zapíše velkým červeným písmem. Na TenisPortálu působím již delší dobu, ale v tento den jsem dostal poprvé příležitost zkusit si práci novináře v terénu. Mým cílem byl turnaj Prague Open, který se až do loňského roku konal na Štvanici, letos se však přesunul do pražské Stromovky do areálu TK Sparta Praha. Tamní kurty jsem již v minulosti několikrát navštívil, ale tehdy jsem tu byl jen jako běžný divák.

Dnes to byla jiná návštěva - poprvé jsem si totiž kolem krku pověsil kartičku s akreditací, které mě opravňovala vstupovat do míst, kam veřejnost normálně nesmí. Vystoupal jsem do novinářské místnosti, kde mě uchvátil krásný výhled na celý areál největšího pražského klubu. Po boku reportérů z České televize jsem vešel do místnosti, která slouží jako konferenční sál. Já s batohem na zádech, oni s kamerou a s mikrofonem. Říkal jsem si ale, že každý nějak začíná, a příjemné bylo, že se ke mně chovali naprosto normálně - žádné ohrnování nosem, ani náznak povýšenosti.

První zápas, který jsem v úterý navštívil, bylo utkání na centrálním kurtu mezi Adamem Pavláskem a Janem Mertlem. Jelikož Pavlásek je téměř stejně starý jako já, fandil jsem právě jemu. Hodně mě překvapila jeho hra, dokázal hrát trpělivě, ale ve vhodnou chvíli uměl velmi dobře zaútočit. V úvodním setu mu zkušenější Mertl práci dost usnadnil, jelikož dělal hodně nevynucených chyb. Ve druhém už to byla větší bitva, kterou rozlouskla až zkrácená hra, v níž byl úspěšnější můj favorit. Lépe ten den snad ani začít nemohl, říkal jsem si.

Po zápase se Adam podepsal několika dětem a pospíchal do šatny. Na centrální kurt v tu dobu ale přišel pro mě téměř neznámý hráč - Jakub Filipský. Protože moje zvědavost nezná mezí, musel jsem si jeho jméno hned 'vygooglit' a zjistil jsem, že mu stejně jako mně bude teď v červnu devatenáct. Už od loňska se snaží prorazit na turnajích Futures, ale zatím si žádný výrazný úspěch mezi muži nepřipsal.

Jeho soupeř, hráč, na kterého jsem se asi nejvíce těšil, byl Jiří Veselý. Při vstupu na kurt jsem se nestačil divit, jak moc je vysoký. Říká se, že televize přidává kilogramy (sám jsem se kdysi přesvědčil, že třeba Petra Kvitová je krásná a štíhlá dívka, a že televize jí vždy trošku přidá), ale o tom, že by televize ubírala centimetry na výšku, jsem nic neslyšel. Jirka je ale opravdu čahoun!

Jiří byl velkým favoritem zápasu a většina publika byla na jeho straně. Lidé nadávali na počasí, protože bylo opravdu vedro - na mobilu se mi na sluníčku ukazovala hodnota nad 40 stupňů, což rozhodně není ideální počasí na tenis. Jirka to ale zvládnul poměrně rychle, ohromně servíroval a bylo vidět, že už má o mnoho více zkušeností než jeho mladší krajan.

Po zápase se Jiří zašel omluvit podavačce míčků, kterou trefil balónek po podání do břicha. Jako omluvu jí věnoval tričko, které jí pak těsně před odchodem do šatny i podepsal. Bylo krásné vidět natěšené dětské tváře, jak prosí Jirku o podpis, vytvořil se kolem něj chumel asi 30 dětí a on opravdu každému podepsal kartičku nebo tenisák. K tomu navíc rozdával pozdravy a úsměvy na všechny strany. Jeho chování mě nepřevapilo, jelikož jsem s ním už jednou dělal pro TenisPortál rozhovor, ale bylo pěkné vidět jeho milé chování na vlastní oči. Stále ještě existují slušní a pokorní lidé!

Chtěl jsem vydržet ještě na utkání Lukáše Rosola, ale kvůli velkému teplu jsem to nevydržel a po zápase Jirky se vydal domů. Musím ale říct, že jsem si první den v roli novináře v terénu opravdu užil. Je pravda, že jsem se asi vlivem trémy držel trošku v pozadí, ale k tomu všemu musí člověk, tedy i já, dojít. Do Stromovky se určitě ještě vydám, takže se můžete těšit i na další část blogu. Budu rád, když se tam třeba potkám i s někým z vás!